Portrét

"Mám na tebe pár otázek," řekl malíř a namaloval obrazu ústa, aby mohl mluvit. "Když se podíváš kolem sebe, co vidíš?" A namaloval oči, aby obraz viděl. Ale ten jen mlčel a díval se na malíře. "Cítíš tu vůni, která se line celým mým domem?" A namaloval nos, aby i obraz mohl cítit tu vůni mořidel. "A ta krásná hudba znějící okolo, povzbuzuje mne a spaluje zároveň, slyšíš ji?" A malíř namaloval obrazu uši, aby i on mohl slyšet tu melodii. Jenže obraz stále mlčel a díval se před sebe. Malíř tedy domaloval vlasy, líce, bradu, krk a hruď s pažemi. Poté strnul, když se obraz pohnul a promluvil: "Dobrý den můj pane, ta podoba je čistě náhodná, ale děkuji, že mohu odpovídat na tvé otázky, vidět tvůj svět, cítit vůni a slyšet hudbu." A tak malíř namaloval sám sebe a portrétu vtiskl i svého ducha

---