Náměstí revoluce

Náměsti Revoluce, jak zní to vznešeně převelice

náměstí, kde se hlavní cesty pojí, na něm guillotina stojí

Stojí jako výstraha a já se bojím, však při popravě v davu stojím

a přemýšlím, ke komu se vlastně kloním ?

Jsem jen malý Pařížan, co stojí v zástupu sluhů, co poslušně platí daň

nikoliv však dluhů...

A vždy, když vztek dostanu, začniu křičet a vztekat se

stačí projít dvorem, malou ulicí na guillotinu podívat se....

V tu ránu je ze mě poslušný občan, který čeká až skončí tato éra

i když se toho asi nedočkám, neb právě popravili Robespierra