Ticho vlastní rakve…

Dalsich par basnicek pro vas...

18. 4. 1998 Po návratu z Plzně Z otevřeného srdce vytryskl Gejzír proseb směrem k Nebesům A byly zachyceny Milující náručí. Srdce se uklidnilo, bolest se utišila, Vlasy byly pohlazeny & oči se zavřely V pokoji 13. 9. 1998 Jen v Tichu je radost Když spatříš na zasněžené bílé pláni Svůj pohřební průvod, který je tak černý… Že každá vločka letící vzduchem Vydává ohlušující šustot A unavení černí koně (v čele farář) Jdou vstříc odlehlému hřbitovu Pozůstalí se zahřívají fernetem, Aby vůbec došli Kulhající kapelník Falešná trumpeta Ticho vlastní rakve… 30. 10. - 31. 10. 1998 Opadávající listy Na hroby, k nimž už roky nikdo nepřišel Na nichž už dlouho nikdo nezapálil svíci U nichž tak dávno někdo zašeptal ”Requiescant in pace“ & Smutné kapky ledového deště Vyprávějí neuvěřitelné příhody Je slyšet touha duší zemřelých Naděje, jejíž číše se rozbila Porostlé hroby s nečitelnými jmény Platany, jejichž větve jsou tak holé… Kos, který křičí varování A zve nás dál 5. 2. 1999 Mariánská Vzduch je tak vlhký, Že se srážejí i vlastní myšlenky Na nedotálém sněhu I víly šly spát & Vodou se už nikdo nebrodí Skřípání zubů zajatých odvál vítr Opuštěné holé kopce :- Stékají po nich potůčky příštích řek Příštích záplav & odplavených domů Půlnoční nemluvně & psi Plavoucí s klackem v tlamě Prázdné lahve, Pleskající kapky, Půlnoční vítr Liduprázdno… 20. 4. 1999 Jen kvetoucí stromy & Zvon, který zapomněl Odletět – Vrátit se Ti připomenou další léta Na Cestě – víš Jaký je tvůj Cíl? Nespočetné hroby, které tam ještě včera NEBYLY… & Oči tmavé a Tak uplakané – uprchlé. Že nelze sdělit, co spatřily Na valníku bez kola - u cesty stromy nekvetou Zvony na poslední cestě Věnováno obětem kosovské války

---