Houpačka

 

Sedí dnes v rohu jeden muž,

houpe se v slabosti sem a tam.

V žalu svém svírá ostrý nůž,

kdo může odpustit řeší hlavolam.

 

Přiloží k srdci a zoufale prosí,

toho tam nahoře i toho dole,

aby mu k tomu už sílu dal kdosi,

že nechce život žít vpletený v kole.

 

Klátí se vpřed, klátí se vzad,

cestu si dávno už navždycky splet,

těžký žal do jeho duše teď pad,

ze světa radši by odešel hned.

 

Nechce jít dál a nemůže pryč,

už nehledá žár a nehledá stín.

Jak poustevník sám a v duši jen bič,

že nehodný otce i světa je syn.

---