No tak tomu říkám dyslexie jako řemen - všimni si, jak se to hned podvědomě potvrdilo. Já v té odpovědi napsal dokonce slovní spojení "tvrdé i po ř". Lepší důkaz snad ani nepotřebuješ :D Zajimavé je, že třeba v angličtině ale tyhle chyby nedělám, protože tu můj mozek zpracovává úplně jinou cestou - asi proto, že tam má naučená celá slova a až v pozdějším věku. Je to zajímavý fenomén a pro písmáka bohužel dyskriminace, to je jasné.

Nebo jinak - pro mě osobně to důležité je, ale bohužel pro můj mozek jaksi ne. Já vím - křídly podle vzoru městy. Jenže přestože jsem toho za život hodně napsal a ještě mnohem víc přečetl, můj mozek nedokáže aplikovat správná pravidla podvědomě. Pokud po sobě nekontroluju pečlivě každé slovo, ty chyby prostě nevidím, protože jak jsi vlastně správně řekl, pro mě (respektive korekci chyb v pravopisu v mém mozku) to z nějakého důvodu není důležité. A to se právě nazývá dyslexie. Jako správný dyslektik dokážu podvědomě napsat i tvrdé i po ř a pak na to s úžasem koukat, jak jsem něco takového mohl napsat. Já za den napíšu tolik textu, že by jsi tomu nevěřil a to v několika jazycích a všema deseti, ale tohle nejde nijak ovlivnit vůli - jedině právě tak, že bych vůlí psal, ale to bych samozřejmě psal všechno mnohem déle a nedokázal se zároveň soustředit na obsah. Jediná pomoc je dodatečně po sobě kontrolovat slovo po slovu, protože já když na to jen tak kouknu, žádný chyby nevidím, protože můj mozek považuje za správné všechno, co mu sedí zvukově. Ale je to hrozně těžké pořád vysvětlovat, že nejsem hloupej, jen můj mozek vnímá prostě písmo jinak :D Mám s tím samozřejmě problém už od základky a nic s tím prostě nenadělám. A to je přitom mým koníčkem lingvistika a dokážu psát třeba japonským písmem. Jo, je to prokletí. Sorry

Ale je. Je to pro mě velmi důležité, ale jsem dyslektik :) Dík