Vzdálená lásko

Já trápím se touhou a nemohu spát.

Už tak strašně dlouho a marně mám rád.

Nemít tě blízko je pro mě teď trest,

padám tak nízko, když zkouším se vznést.

Teď, když už vím, co nemohu mít,

jen víc o tom sním, ač nesmím tě chtít.

Dál vidím Tvou tvář tam v zrcadle času,

v té temnotě zář a ozvěnu hlasu.

Dřív tvoje láska mohla mě vést,

teď jako páska mi zakrývá lest.

Tu, kterou na sebe nastražím sám,

tím, že tě stále tak marně rád mám.