Jakubovi

Ach příteli,

mohu-li tě nazývati přítelem,

znovu teď povzdechnu si:

Ach!

A zasypu svou hlavu popelem.

Ohromnou křivdu

spáchal jsem ti,

jsem vinen,

jsem dávno odsouzen!

Doufám jak ty,

že spravedliví,

mě jednou za károu povlečou,

a v dobrotivém zapomnění

už žádné tvé slzy nestečou.

A v dobrotivém zapomnění,

změní se činy v historii,

vytryskne, co důležité není,

co smyje déšť jak oční stíny,

zůstane smyto

a nakonec

vypaří se navždy z hlíny!