Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Naposled

28. 10. 2004

2817

Autor

Induan

Domluvili jsme se na tom společně, ale bolí to každého zvlášť... rok 2000

Naposled

Ještě pořád můžu tě milovat,

ještě chvíli se na tebe dívat.

Pak odejdu navždy ač nesmím litovat,

jen slavíci smutně dnes budou zpívat.

Ještě pár chvil můžu předstírat,

že slzy nepřijdou, až se setmí.

Ještě bolestí oči nechci zavírat,

teď zachytit musím tvůj pohled letmý.

Ještě mám čas se zadívat

do tvojí kouzelné tváře naposled,

vyčíst z ní, jak dál se umět smát...

zjistit proč s tebou se třpytí svět.

Ještě ti poslední polibek dát,

poslední dotek než odejdu sám.

Však nikdy už o mě se nemusíš bát,

já dík tobě našel jsem, v co víru mám.

Mila_cik

28. 10. 2004

Dát tip

Moc dobré..a poveené..TIPuji

Induan

28. 10. 2004

Dát tip

Dík. Psal jsem ji v den, kdy jsem se s ní viděl naposled: 3 dubna 2000. Už nikdy jsem tak žádnou ženu nemiloval.

Dík :) Na rytmus koukám, ale někdy vůbec není jednoduchý říct to, co chci, správným rýmem a ještě správným rytmem :) Holt klasickej styl není z nejjednodušších :) Ale když jsem si jej jednou vybral, musím být důsledný, já vím :)

Pišta_Hufnágl

28. 10. 2004

Dát tip

Jo jo, rytmus... Ono když se to pěje a podbarví šikovnou hudbou, skousne se kdejaká ptákovina... :))) K textu samému - až bolestně (a teď myslím z pohledu čtenáře) z něj čouhá ta "nešťastná" láska. Téma jako takové je obtížné obecně, a když se navíc zpracovává moc hrr, vyleze z toho... tohle. Kvitovat s povděkem lze fakt, že se o to autor vůbec pokusil, o ten nerovný boj. Že se mu to moc nepovedlo, je druhá věc. Snad příště... :)