Pohádka o infantilitě až střízlivosti

Když jsem jednou byl na procházce a jen tak jsem si zpíval a koukal po křovích, ve kterých skákali úchylci na mladé slečny bez podvazků s krátkými podprsenkami, plýtval jsem papírem, abych to všechno zapsal. Pamatuji si už ale jen, že jsem si myslel, že to zažiji znovu. Bylo to příjemné, to uvědomění, bylo krásně klamavé a přítel, kterému jsem o tom vyprávěl mi řekl, že je to pro něj také příjemné. Intuice a metafyzika se páří, aby vzniklo to co se hned zapomene, tudíž jediným smyslem vesmíru je změna. Změna fyzikální, ale stálost zcela metafyzická. Och jak miluji přeúnavné pěvkyně v křovích, jejich mládí, které jsem radši zapomněl. Je to snad pro mne lepší tak? Jsem zamilován a mám rád krátké příběhy lásky, vázané na zlatou nit. Obtočila si mne však a i tak ji miluji, vždyť i velcí básníci rádi pěli,jen tak nesmyslně smyslům a ostatní jim podávali ruce. Je to tak dobře, je.

22. května 2004

---