O psa o psu

No nevim, ale stává se to.

Ztratil se pes a neštěkal,
měsíc dnes do úplňku dorůstal
a on nevil a ne vu fal.
Po vsi a nádvoří neběhal
a ani neskotačil.
Bůh mu dal dnes do nosu přírodu.
Zaznělo se krkonošské divočiny,
vyběhl bez známky pro psy
a požehnání úřadů.
Zradou z lesní správy
a miliónů myslivců
jak přivedli psa,
že okusoval smrčky.
jak stádo
stromožrnků hlodavých.
Srnek co žere stromečky.
Hlodal jim svršky a hleděl na srnky,
na jejich zadky bíle chmířivé
a chtivě prohnat alespoň jednu,
než bude s myslivci
zavlečen do stodoli
tu jednu sežral,
jak chladně jak lstivě,
přemohl příkaz u nohy buď
a zaběhnut je vlečen za packy a hruď
je vlečena jak mdle,
on zabil,
zneuctil,
je zabit,
tak depresivně stejně.
Brokovnice po jedné ráně,
chladne a zvuk nikdo neslyší.
Ozvěnou na druhém konci pláč,
paní s obojkem a vodítkem,
pláče.
Jediným vodítkem slepce,
na rameni kus fáče,
a myslivci v stodole pojí,
proč jí se vysmekl.

---