Zastupitelův víkend

Pepa prý není fotogenický. On sám tvrdí, že je spíš fotogenitální. Snad stín sloupu v obličeji nebo zkreslení čočky mého fotoaparátu zdárně obelstily přírodu. Teď jsme seděli v kafáči na náměstí a směňovali fota za depresso.

„Tu si dám na volební plakát!“, prohlížel si zálibně svou vlastní nepodobiznu.  Pepa se totiž rozhodl, že bude kandidovat za jednu malou lokální stranu do městského zastupitelstva.

„Není hezké lhát voličům hned od začátku“, káral jsem ho. 

 „Pojď taky! Máme  někde na konci kandidátky jedno volné místo.“  

„Já??“  Dosud jsem se nikde příliš neangažoval. Jen v oddílu karate jsem to dotáhl po stranické linii až na nástěnkáře.

         Ale kandidovat na zastupitele krajského města. Panečku! Chvíli jsem si s myšlenkou pohrával. Z posledního místa - to mně určitě nezvolí. Stejně na to nemám čas.

„Seznámíš se s primátorem a taky je tam jeden profesor od vás,“  kul železo Pepa. „V podstatě je to formalita.“ „Nemáš šanci na zvolení.“ „A nebudeš člen strany, jen za nás budeš kandidovat.“  „Vo co de?“ 

„Tak jo!“, plácli jsme si. Už za týden jsem byl pozván na focení na volební kandidátku a pak jsem jen koukal, jak koukám z každého sloupu ve městě. Volala babička a tety. Nadšené ze slavného příbuzného. Známí přáli hodně štěstí. Co kdyby mě náhodou zvolili. Všem jsem trpělivě vysvětloval, že jsem na NEVOLITELNÉM místě. Až jsem narazil na jednoho kolegu. „Tak ty kandiduješ?“

"Jo, ale z nevolitelnýho."

"Tak na to bacha,  kamaráde! Já jsem minule taky kandidoval z nevolitelnýho…prý jsem tam do počtu.. a pak mi dali preferenční hlasy a už sedím kolikátej rok v komisích na stavbu pískovišť. Vono se to nezdá, ale lidi maj doktory rádi. A to jsem patolog. O nějaké vděčnosti ze strany pacientů nemůže být ani řeč. Co teprve ty!" Měl bych snad přijít o zbytek volného času?  

         Plynuly dny. Občas jsem  byl pozván na předvolební veselici nebo jsem  konverzoval s primátorem a potenciálními zastupiteli o politice. Bylo to fajn. 

 „Co chystáte za program?“, zastavil mne v nemocnici jeden docent.

„No, jak měla ČSSD akci „Čisté ruce“,  tak my budeme mít akci „Čisté nohy“, zažertoval jsem. Docent žert nepochopil a chtěl podrobný výklad.  Zřejmě neměl čisté svědomí. A možná ani nohy.

         Pak byly volby. Splnil jsem občanskou povinnost a  šel se zvolit. Zvláštní pocit.  A po volbách nic. Až jednou v pátek odpoledne… Jeli jsme ke tchýňákům na chatu a ještě jsem se šel podívat do schránky. Dopis z magistrátu. „Zase budou chtít nějakej doplatek za popelnici, vydřiduši hamižný!“ „GRATULUJEME, BYL JSTE ZVOLEN DO ZASTUPITELSTVA NAŠEHO MĚSTA.“ No to je fór! Volat primátorovi nemělo cenu. Byl pátek odpolko. Tak to na horách roztočíme!  „Jsem zastupiteeeel!“

A taky jsme to pořádně zapili. V místní hospůdce zrovna seděl starosta vesnice.  „Hele, ty seš starosta, viď“, opřel jsem se mu vahou svého těla přátelsky o rameno. „Jo!" 

„Takže ty seš zastupitel, já jsem taky zastupitel. Víš co, budeme si tykat!“, nedal jsem mu příliš na vybranou.  „Ligueeereee!“ „Tak já jsem Jarda“, podával mi ruku. „A ty?“

„Já jsem zastupiteeeel!“   Napadlo mne, že starosta dodnes netuší, jak se vlastně jmenuju.   

         Všem známým jsem napsal esemesky! "Ano přátelé, byl jsem zvolen!" A v pondělí v práci jsem připravil občerstvení pro naše oddělení – chlebíčky a nějaký to šampíčko.  Musíme to oslavit! Dopoledne jsem přijímal gratulace a cestou na oběd jsem brnknul primátorovi.

„Tak se hlásím do služeb města!“ Na druhé straně bezdrátu bylo chvíli ticho.  

„Víte, pane doktore, stala se velká chyba“, začal opatrně primátor. "Politováníhodná chyba..." „Vy jste skončil těsně, ale opravdu těsně, za volitelnými místy a sekretářka vám omylem poslala špatnou obálku.“ „Měl jste dostat poděkování za účast ve volbách.“  Bože! Během víkendu jsem to stihl říct asi stopadesáti lidem (nepamatuji si kterým) a teď jim budu muset vysvětlit, že zastupitel nejsem!

„Mám u vás několik šampaňských a asi 30 chlebíčků“, stačil jsem zdrceně oznámit primátorovi.

„Osobně vám je donesu, pane doktore“, dušoval se primátor.

         "Milý ex-primátore Martine D:   slyšíte mne v Kosovu nebo kde zrovna jste?" "Hovoří k Vám efemérní ex-zastupitel." "Kde jsou ta šámpáňa a  chlebíčky!??" "A co ta útrata v hospodě na horách?" "Sliby se maj´ plnit nejen voličům, ale i zastupitelům!" "Přijďte srovnat účet!"  Pěkně na  EX!