prázdno

jiné než obvykle,alespoň myslím...trochu špatně tečky a čárky...

sedím před prázdnem a snažím se okusit jeho sílu a slabost,dvě ženy,nebo spíš tvář jedné. koukám přímo do středu,je tam uplně prázdno,prozřela jsem jen,že kolem tančí vlastnosti a pocity lidí,zbabělost ukrytá za rameny boje,jedinečnost samotná krouží s pohledem upjatým na podezření a všude je jen slyšet smích radosti a pláč smutku. nevidím už ani uprostřed pouhé prázdno,sedím tam já a polykám prach. pootevřená usta mi dovolují jen zírat s otevřenou pusou. vstávám,ale lapila mě moje egocentričnost se kterou se dostávám blíž samotě. pochopila jsem,že už jsem možná sama. zastavuji a snažím se utéct do náruče spravedlnosti,která sedí v rohu a vyčkává. snad mi poradí,říkám si,a mířím přimo k ní. v tom se,ale přede mě postaví žal a začne mě prosit,křičím,ale jen ticho mi vychází zkřečovitě upnutých rtů do tavru kruhu.jsem zahlcená,přichází neštěstí a hladí mě po tváři,všichni mají stejnou tvář jako já,jen nějak zdeformovanou,zdeformovanou grismasou vyjadřují osobnost,podstatu části mě-té určité vlastnosti,toho pocitu. Proplouvám v náruči trapna,stud na mě mává,abych prý se tolik nečervenala,říká pošetilost a dohaduje se s malicherností o mé prsy. jsem nahá ,upadám do mdlop,trapno mě pouští a já se probouzím němá  opřená o záda lži. bojím se podívat,skrčená do klubka, mě někdo udeří přes záda,je to odvaha,bije mě až do té doby než vstanu,postavím se zpříma proti pochybnosti. stojím a hledám lásku,překvapí mě ješitnost,podrazí mi nohy ,ne,to byla lehkomyslnost,spolčená s nevyrovnaností.polykám kus svého já a snažím se rozhodnout mezi ctižádostí a pravdou. pohlcuje mě žárlivost,soustřeďuje se na mě,laská po krku a zachvíli,po té,co mě navštívil na kus řečí orgasmus a s pohledem mizel.mě kousla. zahryzla se do mé tepny a sála. už jsem se ani nebránila,možná,že jsem cítila i sounaležitost,jak na mě zírá škodolibost.Pak mě ale uchvátila naděje a já se vzbouřila,přiběhl mi napomoc boj a síla a s nadějí udávající rytmus mě odtrhly od nenažrané žárlivosti,která celá od krve se bránila nenasytné lakotě. moje oddanost mi přinesla čisté vody a upřímnost mi obvázala rány. pak jsem sladce usla v náručí něhy. vášeň mě až probudila,když mi spolu s touhou  ukázaly dychtivost. uspokojení se blížilo a já si za hlasu své slabosti rozřízla břícho. přišla bolest. když už bylo ticho,vypotácel se ke mně muž se zatvrzelou tváří připomínající faldy dětského tuku,ale nešel sám. držel za ruku bílou nahou mou tvář. ŠTĚSTÍ A MOUDROST SE MĚ zhostili. dorazila i úleva a klid. byla jsem zachráněna.

---