Nenávidím se

Nenávidím se,

za to, jak se mám ráda.

Bojím se bolesti,

bojím se smrti,

proto moje srdce strádá,

proto se mi mstí

moje já a škrtí

moje žíly èastokrát.

Nemám právo

milovat sebe!

Není zdrávo

poøezat nebe.

Rozøezat støepem

støepem odrazu

co zaleskne se

v zrcadle slepém

a tvoøí mne

ku svému obrazu.

Maluje mne

èernou tuší

nejspíš tuší,

že jsme hluší,

proto jeèí,

jak jsem zlá,

pitomá a ošklivá!

Tajnì breèí,

že jsem nìèí,

hlasitì mì proklíná.

Nejhorší je,

že má pravdu,

proto jsem s ním

a podávám

mu kousek duše,

a mi kreslí

zbytkem tuše

po zápìstí kruhy

dokud láska neprýští,

nepøinese barvy duhy.

A už èekám v polospánku

až moje JÁ, co nezávidí

pøiletivše v èerstvém vánku

øekne, že mì nenávidí.