Koloběh

Ráno mě budí hřejivou náručí slunce
A já mám do dlaně vloženou
Čísi malou dlaň
Človíčka, co hned vedle mne spí
Úsměv na rtu, víčka zavřená
A jak dlaní svírá dlaň
je ještě hřejivější to ráno

Když se probudí usměje se
a protáhne jak kocour na střeše
pak zmizí do kuchyně s pokřikem indiánů
a celý den jak velký kluk
mne nebude potřebovat.
Však už skoro věty píše
Jen sem tam plete slůvka

Také jsem za nocí chodíval
V pyžamu a na kliku se natahoval
S touhou zavrtat se pod vyhřátou peřinu
Co tak přenádherně voněla
A nacpat svou ručku do té velké dlaně
Být v bezpečí
a spát

Už je mi dávno přes třicet
Stejně pokaždé když setkám se
s mámou vkládám ji svou velkou ruku
Do její malé ručky pomalované
Tisícem zážitků
Zas a znova se cítím v bezpečí
A chce se mi spát