Než ses protáhla jako kočka

Než ses protáhla jako kočka,

myslel jsem,

že nejkrásnější jsou večery,

kdy se těla proplétají

a vzduch nemá kudy proudit,

jen stojí

a vzdychá.

Byl jsem pak jako ten vzduch,

opařený klenutostí,

napnutý na skřipec,

bez pout nepohyblivý.

Vznesla ses až někam nade mne,

aby  i slunce vědělo,

kdo tady svítí.

Dal jsem si nohy křížem

a dělal, že si prohlížím

plakáty za tebou.

Sedla sis vedle mne,

jakoby nic,

tak jsem potichu zešílel,

nakreslil pět tisíc obrazů,

uběhl tisíc maratónů

a obejmul Tě.

Usmála ses.