chceš to fakt vědět.?...udělej si sám*..taky Tě miluju

je mi jedo,co mi k tomu napíšete; je mi jedno,co si o tom,budete myslet.. pochopí možná jen ten,cosi zakryl alespoň jjednou v životě obličej Zorrovskou maskou...a nechce být viděn,možná Vám to neřekne nic amožná,se vám to nebude zdát dost fajn,nebo smysluplný...ale mě je to srdečně jedno...víte co?...po nás ať přijde...,kdo chce...*

jsem trochu zachmuřelá,vadí mi zvuk těch kláves,kterých se právě dotýkám.jsem smutna. Prostá kombinace slov vy/u/tvářející uplný přehled o tom/toho/ ,co cítím. jestli vůbec cítím.přijdu si poslední dobou,tak otupělá. všude kolem mě chodí smrt a mě se ještě přímo nedotkla.minulý rok zemřel otec mé přítelkyně,tento rok matka další a teď umírá nejlepší přítelkyně mé babičky. člověk,kterého znám od dětství,se kterým jsem se tak ráda smála,teda směju,který je alespoň pro mě neskutečně dobrosrdečný,vitální.
 mám strach,pláču,ale nejradši bych se rozpustila v dešti,který zanechal stopy jen na chodnících. rozpustit,roztát a každý z mých atomů by se stal součást jiného celku,nepřestala bych existovat,naopak,byla bych vším.
možná,že bych klubko svých citů měla vyjádřit veršem nebo zamotnou říkankou slov,jejíž význam nám není docela objasněn a jejíž zvuk má takovou harmonii,nebo disharmonii,že se stává on samotný tou nejdůležitější složkou pro čtenáře či posluchače,a na jehož základě si každý z nás,po svém,samozřejmě, vysvětlí smysl. jednou se mě někdo zeptal,jestli všichni vidíme černou stejně černě. nevím,co jsem úplně přesně odpověděla,vím jen,že má reakce byla zbrklá a zněla asi takto: "myslím,že každý z nás ji vidí jinak!" dodnes nevím,jestli mám pravdu,ale cítím to tak. cítím,že,jako otisky našich obelisků nejsou schodné s nikým jiným,tak i naše videní je jedinečné. je to zvláštní teorie,do které zrovna nemám náladu se ponořit.
vzpoměla jsem si na to asi proto,že černá je barva smutku,teda,říká se to o ní. ale pokud někdo celý život žije v černé,je skutečně tolik smutný?nebo neštastný víc než ostatní? ne,většina z lidí,kteří přestali vidět,jsou mnohem spokojenější,nebo se tak alespoň tváří,než skoro každý člověk se zdravým zdravím.ano,určitě se tu nalezne vyjímka ,jež utvrzuje to pravidlo více pravdivím.
jsem smutná a nikoho to nemusí zajímat,jsem nezajímavá a zajímá to všechny.

---