Den před zimou

Den před zimou chystá si svůj bílý šlojíř a veselí muzikanti provází meluzínu komíny kolonie cikánů, stojím na hranici deště a sněhu upalován tak modrými záchvěvy větru, že pálí jako oheň, stromy obnažily tajemství ptáků a oči kočičí slídí po prázdných hnízdech odkud vylétala mláďata hvězd na noční nebe, křivky žen jsou ztraceny jako Atlantidy a oči mužů navrací se nebi v nevědomé zbožnosti, v hadrech je veselo a hemží se chlad na Zeppelinech nafouklých novinami a somráckým smradem, den před zimou je první pára cítit dechem a zdi šedivějí plačíc omítku na řasy okapů, jdu a překračuji bez zájmu mrtvoly dne před zimou, bílé kůstky sněhu tlející v kalužinách, prázdné žíly listů i mozaiku bolševického betonu, než zítra vkročím v mé stopy z loňské zimy…