Vyznání

Krásná dívko odkudkoliv, když Tě vidím nemám slov.

Ani nevíš jak bych rád, chtěl Ti slůvka pošeptat.

Vím, že to už asi tušíš, ale moc a moc se mi líbíš.

Chtěl bych s Tebou začít chodit, samotou se už nechci nudit.

Život jde hned zvesela, zvláště když jsou na něj dva.

K lásce patří přece dva, život věčně netrvá.

Radost, štěstí, nesnáze, zvládnou vždy dva nejsnáze.

Velkou pusu chci Ti dát, občas někam také zvát.

Růže chci Ti k nohám přinést, a nechat se láskou unést.

Láska je věc kouzelná, v každém věku sílu má.

Do očí se Ti to bojím říct, doufám tedy, že umíš číst.

Ještě jednou to opakuji, ani nevíš jak Tě miluji.

Pod stromečkem, v žáru svíček, hledá každý svůj balíček.

Přál bych si moc k Vánocům, malý krůček k našim snům.

O Vánocích každý zjihne, blízký k blízkým nějak tíhne.

Nikdo nechce býti sám, když o tom tak rozjímám.

Na mé dlani leží klíč, čekám až ho uchopíš.

Svoji přízeň rád Ti dám, objetím Tě přivítám.

Budu bloudit, budu doufat, na odpověď stále čekat.

Zda-li letos na Vánoce, dočká se též moje srdce.

Přál bych si do nového roku, kráčet s Tebou bok po boku.

Chtěl bych za ruku Tě pevně chytit, a v životě už neopustit.

S Tebou kráčet studiem, stejně tak i životem.

Vím, že jsou to silná slova, láskou se mi točí hlava.

Vím, že škola má teď přednost, a tak prosím o upřímnost.

Na Tvá slova stále čekám, ve Tvých očích stále hledám.

Pokud odpovíš mi „Ano“, rozjasní se každé ráno.

Když však ústa řeknou „Ne“, obloha se zatáhne.

Na papír jsem teď napsal, k lásce k Tobě jsem se přiznal.

Odpusť mi mou troufalost, chtěl bych začít stavět most.

Most co břehy řeky spojí, a nikdo je už nerozdvojí.

Most, který tady věky stojí, hodné lidi k sobě pojí.

Nejen toto, ale mnohem víc, chtěl bych svojí básní říct…

---