Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Ucítil další hladové kousnutí nenasytné mouchy, ale bolest v jeho srdci byla mnohem palčivější.
Selhal. Nedalo se to nazvat jinak. Nikdo, nikdo jiný ještě nedošel tak daleko, ještě žádný běloch neměl cíl na dosah. Jen on se mohl dopídit Velké Pravdy a přinést lidstvu toužebně očekávanou odpověď na Věčnou Otázku.
Výkřik plný trýzně mu připomněl Ernesta Hakense. Nikdy by nevěřil, že to zkrvavené, žalostně se chvějící klubko je lidská bytost. Rozhodně ne Ernest, s jeho entuziasmem, s jeho neuvěřitelným přehledem, s jeho touhou po poznání.
Byl to právě Ernest, který objevil ten zažloutlý dokument a právě Ernestovi se po dlouhých letech podařilo rozluštit jeho obsah. A byla to Julie, která dokázala sehnat peníze, nutné k zorganizování expedice.
Julie. Zachvěl se, když si připomněl její marný boj o život. V duchu si znovu promítl zoufalý zápas jejího kdysi tak nádherného těla s tisíci piraní. Byla to hrozná smrt.
Ale osud, který čekal jeho, byl mnohokrát strašnější. Další srdceryvný výkřik mučeného Ernesta byl toho důkazem. Nepochyboval, že pro něj jako pro vůdce výpravy si schovávají něco skutečně speciálního.
Třeba lidožravé ptáky. Dlouho netušil, proč Strážcové Pravdy chovají ty odporné papouchy. Až strašlivý osud Ban Daska, kterého doslova rozklovali zaživa, mu otevřel oči.
Ano, mnoho se během jejich beznadějné cesty dozvěděl, ale to hlavní, to, kvůli čemu během lidských dějin zahynuly milióny mučedníků, Velkou Otázku, zodpovědět nedokázal.
Kdo jsme? Odkud přicházíme? Kam jdeme?
Nevěděl. Strážcové Pravdy dobře hlídali to lákavé tajemství. Ani Conquistador, který tento tajemný kmen objevil a zanechal po sobě ten zažloutlý dokument, svůj objev dlouho nepřežil. Setkání se Strážci Velké Pravdy bylo zatím osudné pro každého objevitele.
Ernest naposledy zachrčel. Teď se naplní jeho osud.
Viděl, jak k němu přichází Velekněz. Určitě si vedoucího výpravy vyhradil pro sebe a své sadistické choutky.
Snažil se tvářit hrdě, ale po lících mu kanuly slzy. Byl tak blízko! Strážci znali to Věčné Tajemství!
„Chtěl bys to vědět.“ Velekněz se neptal. Jen mu to oznamoval.
„Ano!“ vyhrkl. „Chci! Chci to vědět!“
„Chceš poznat Velké Tajemství, svěřené nám Tím Nejvyšším.“
„Chci…“ polkl. Bylo to možné? Bylo možné, aby alespoň on poznal Velkou Pravdu? Aby odhalil Velké Tajemství, prosáklé krví tolika lidí?
„Řeknu ti to. Uhasím tvou žízeň po vědění, stejně jako ty pak uhasíš mou žízeň po krvi. Můžeš to vědět – stejně ještě dnes zemřeš. Nikdy své rase neprozradíš, cos odhalil. Naše Tajemství bude dál v bezpečí a lidé budou stále zmírat touhou po poznání Velké Pravdy.“
„Řekneš mi to! Dáš mi odpověď na otázku, Kdo jsme, Odkud přicházíme a Kam jdeme? Dozvím se, co Ti svěřil Ten Nejvyšší a co tvůj kmen skrývá už celá tisíciletí? Odhalíš mi Velkou Pravdu?“
„Ano. A to bude to poslední, co v životě uslyšíš.“
„Prozraď mi to!“ Už nezáleželo na mrtvých druzích. Nebál se mučení a strašlivé smrti. Jeho osud se naplní, ale jeho muka nebudou marná. Uslyší Velkou Pravdu!
Vpíjel se do vrásčitých úst Velekněze. Již se otevírala. Za zlomek vteřiny zazní Velká Pravda!
„Velká Pravda je,“ pronesl Velekněz, „že DĚDOUCH PÍŠE LÍP.“
inspirován tímto dílkem, neodolám nepodělit se.
oplešalý kulištník stál na hoře a řevnil. vymačkané štítné žlázy po boku, u nohou chvost psa ho hřál. enemík v klín tvar vzal. pal ho tam vole řval kapitán. střel ho jak má hrb (ten klín), jak je krk, tak tam ten kus. střel tam ten šíp, ať smrt má hod. kuk, řek klín a otevřel se
Ťachn, ťachn, ťáchn. :-) Krvavými zbytky Bana Daska, které mi zbyly v zobáku
jsem si poprskal monitor. :)
Nojo, ale co s náma bude dál, když Vleklá Prafda už je zjevena vplen?
Písmák