Návrat Teroru - Prolog

Dodatečně vložený \\\"dějový\\\" prolog.

PROLOG

Mraky oranžově zářily nad osvětleným pohořím, které se tyčilo na obrovských rozlehlých pláních na nichž nebylo nic víc než seschlá tráva. Slunce sotva prosvítalo přes závoj mraků, ale i tak zářilo na ves poblíž hory kde byl život, kde byla radost, kde byl i smutek. Ale zdálky se ozývaly zvuky varovných rohů ze země za horami. Byl to zvuk, který doléhal hrozivě až k lidem z vesnice, kteří netušili naprosto nic. Ohlíželi se, ale neviděli nic. Malé děti ustaly ve hře a všichni poslouchaly ten hrozivý tón který byl sic mnoho mil daleko, ale i to stačilo, aby se v duších vesničanů objevila nejistota. Jedna z žen se rozeběhla do nejbližšího domu. „Haemfrede ! Slyšíš to ?“ Hlas ženy zněl značně vystrašeně. „Bojím se o Dejlu. Běžela se psem k hoře.“ Muž jí s chladným tónem odpověděl: „Ale prosím tě. Ty zvuky jsou daleko za horami a beztak je to jen nějaké vojenské cvičení.“ Žena se na něj podívala se slzami v očích. Pořád naslouchala tónu varovných signálů z osady za horami. V tu chvíli se do vesnice přiřítila mladá dívka. Žena vyhlédla ven a běžela jí naproti celá šťastná že se její dcera ve zdraví vrátila. Dcerka ještě nemohla popadnout dech a tak ze sebe téměř nesrozumitelně hrnula zprávy: „ Mami ! … tam… venku… něco strašného … vystoupili z hory!!! Oni vystoupili z hory!!!!“ Matka se na svou dceru podezřívavě podívala a pravila: „Ale tak se uklidni. Kdo vystoupil z hory. O kom to mluvíš ?“ „Dcera se ohlédla za sebe na otevřenou bránu. V dálce se vířil prach tak že hory nebyly skoro vidět. Ohromný dusot otřásal celou vesnicí. Voda v korytu pro prasata se začala vlnit. „Viděla jsem démony jak vystoupili z brány na úpatí hor.“ Zavzlykala dcera a položila hlavu na matčino rameno a třásla se strachy. „Oni teď míří přímo na nás.“ Dodala vzlykajíc v matčině náruči. Mužové stojící na ochranné palisádě hleděli na prášící pláň. Když si uvědomili hrozící nebezpečí, začali křičet na vesnici: „Zavřete bránůů zavřete ji!! Tak dělejte!! Rychléé!!!“ Poté seskočili z palisády a pomáhali zavřít bránu. V jejich tvářích byl vidět strach. Z některých domů vylézali jiní muži a vyměňovali se za ženy které zalézaly do domů. Mužové třímali vidle a někteří dokonce luky, dýky a meče. Dva strážci se dívali do skulin zavřených vrat, aby se dozvěděli něco víc než to že se na vesnici valí vlny prachu. Nikdo jim neřekl že se na město valí armáda démonů. Konečně prachový závoj roztrhli první válečníci. Byli to obrovští tvorové. Tělo měli skoro jako lidské až na výčnělky, které jim vystupovaly z kůže která byla tmavě červená až rudá. Jejich hlavy byly vrásčité a jejich oči připomínaly oči některých ještěrek. Z hlavy jim vlály jakési vlasy, které jakoby byly z masa a kůže. Výrazné rysy jejich tváře doplňovala ještě výraznější „tlama“ kterou měli otevřenou a vydávali z ní příšerné zvuky. Zuby měli špičaté potřísněné krví. Byly to zrůdy mezi které jich bylo vmíšeno ještě mnoho dalších které byly ještě zrůdnější. Sedláků se zmocnil ještě větší strach než předtím. Klepali se a v očích měli hrůzu. Obloha byla teď v závoji temnoty, která přišla spolu s démony. Slunce už neosvětlovalo nic na zemi. Bylo schováno v mracích a v temnotě, která se po obloze rozšiřovala do okolí. Varovné zvuky z města za horami utichly. Náraz ! Démoni doběhli k bráně a zasekávali do ní své zbraně. Po několika vteřinách prošly některé čepele skrz a v několika dalších bránu vyvrátili. Sedláci se bili. Toto však nebyla bitva, ale jatka. Vycvičení vojáci pobíjeli sedláky bez nejmenších problémů. Jejich obrovská těla zatlačovala sedláky do koutů a tam je pobíjela. V očích sedláků už nebyl vidět strach. Ale panická hrůza a smrt. V několika dalších vteřinách byla celá vesnice téměř zničena. Vše dovršil nějaký velitel, který přijel na koni. Byl to vysoký muž mohutné postavy. Černý plášť mu splýval až k nohám koně. Na hlavě helmu s úzkým hledím. Do obličeje mu vidět nebylo. Z helmy vybíhaly velké ocelové rohy. Na sobě měl brnění a u pasu mu visel velký meč. Rozhlížel se na všechny strany. Viděl skrčené vesničany. Viděl jak děti začínají plakat. Viděl jak ženy na něj z domů hledí s odporem. „Vypalte to tu. Zlikvidujte je. Do jednoho!“ Zvolal velitel démonickým hlasem. Na jeho povel paličové začali podpalovat chatrče. Válečníci popravovali vesničany jednoho po druhém. Ostatní ničili co se dalo. Další minuty uběhly. Velitel démonů odjel a zbytky armády ničili poslední známky toho, že tu byla vesnice.
Na druhý den bylo po všem. Horda někam odtáhla a po vesnici zbyly jen spálené domy a pokácená palisáda. Kolem bývalé vesnice bylo vše udupáno, ale čisto. Zato za pomyslnou palisádou byla krev všude. V prachu ležely zbytky vesničanů. Kdyby je někdo znal, byl naživu a viděl v tomto stavu, Byl by je nepoznal, jak byly zohavení. V doutnajících troskách domů ležela spálená těla žen a dokonce i dětí. Krutost démonů byla neuvěřitelná. To co by se dalo považovat za vesnici, bylo nyní hrůzným pohřebištěm. Nebo spíš jatkami. Osada, nebo městečko za horami dopadlo stejně. Ty varovné signály z předešlého dne nebylo žádné cvičení. Na druhé straně pohoří se udály téměř stejné věci se stejnými následky. Celá osada ležela v prachu a popelu. Historie životů těchto osad byly navždy smazány z dějin. Temnota stále zakrývající nebe, začala konečně řídnout dokud se neztratila úplně.
Pro tuto zemi to všechno znamenalo jediné: Mír se chystal zmizet a na jeho místo měla po dlouhé době dosednout temnota. Teror se vrátil zpět. A chystal svůj NOVÝ VZESTUP.

---