Malá úvaha o tom, jak to ráno vypadá

Můj nestranný pohled na věc

Znáte ty rána, kdy vás tak bolí hlava, že máte strach i otevřít oči. Po několika minutovém rozmýšlení je přece jen otevřete, abyste zjistili, jak zbytečné bylo vaše úsilí. Všechno je stejné jako vždy. Budík ukazuje 12:10, venku se vzduch tetelí smogem, obraz nade dveřmi je stále nakřivo a flašky se pořád válí po celém pokoji. Fernet u pohovky, vodka pod stolem, grant'ska vedle stolku na telefon, ostatní všude kolem. Další přemlouvání vás stojí potřeba polknout. Polknout nejen ve snaze přehlušit tu pachuť v puse, ale i touha po slyšení. I to se vám povede, abyste opět mohli zjistit, že i tento pokus byl naprosto zbytečný. U nahluchlé sousedky Voříškové řve televize, pod okny v sedmém patře vašeho paneláku ječí děti maminek v domácnosti, v kuchyni kape voda do kovového dřezu a nad vámi někdo právě spláchnul. Další zbytečně vydaná energie. A na hlavu klepe další z myšlenek, která v této chvíli vypadá jako téměř sebevražedný pokus. Což takhle dát si sprchu? Představa studené sprchy...No možná, by to nemuselo být tak špatné. Nechat si chvíli bušit do zad a obličeje ledové kapky... Dobře, tak fajn. Mozek říká, že jo, ale hlava, nohy a žaludek jsou sveřepě proti. Chvíle přemýšlení a trocha soustředění ve vás snad vzbudí špetku sebezapření, a kolíbavým krokem se vydáváte ke koupelně. Tak, teď sundat džíny, triko, slipy, ponožky a opatrně přehodit nohu přes okraj vany. Tak, teď pustit vodu... No, to je děsný, studený, ledový! Chce se vám řvát jako zvíře, ale zatnete zuby a trpíte. Následuje cesta do kuchyně, postavit vodu na kafe, nahmatat cigáro a zapálit-obojí. Na stole kafe, v ruce cigáro, v bytě bordel, v hlavě prázdno, a tělem proplouvá nepřekonatelná chuť na šlehačku, na melouna, na kyselý okurky, na ní, na spaní, na česnečku vaší mámy, na...

---