Jak to vlastně všechno začalo

V zeleném lese tekla řeka a u té řeky, žila medvědice s malou medvědí holčičkou. Jednou když lovily v řece ryby, medvědí mámu odnesla voda.. Malé medvědice se zatím ujala vlčice a měla jí ráda jako vlastní mládě. Když trochu povyrostla, vydala se do světa. Došla až do malého městečka. Připadalo jí to tam strašně strašidelné. Všude jezdila auta a všichni ti lidé se na ni tak divně dívali, děsily ji i domy, stánky a věžičky. Na kraji města si našla útulné místečko u řeky , která jím protéká. Moc se jí tam líbilo, byl v ní dostatek ryb i šťavnatých rostlin a byl tam daleko větší klid než někde v centru města. Druhý den si poblíž hrály dvě děti a když ji viděly, tak se jim hned zalíbila. Medvědí holčička jim ze začátku moc nevěřila, když k ní šli blíž. Ale po chvilce poznala, že jí nechtějí nic udělat a nechala se od nich i pohladit. Děti za ní od té doby chodily každý den a už po pár dnech ledajakým slovům rozuměla. Dali jí jméno Sendi a naučili jí i mluvit. Za pár dní uměla i číst, psát a počítat. Jednou se dětí zeptala Jak se vlastně jmenujete? Ještě jste mi to neřekli. Já jsem Vendulka a můžeš mi říkat Andy.Odpověděla její lidská kamarádka.Jmenuji Vilém a říkej mi Vili. Odpověděl chlapec kamarád. My už budeme domů . Řekl Vili a odešel i s Andy. Sendi si lehla pod košatý strom a tvrdě usnula. A zdál se jí překrásný sen. O čem? To se přece neříká.

---