Člověk minulého století

Sedíš přede mnou

Hlavu v dlaních

Úplně unesen hrou

Zabaven hraním

Přemýšlíš a jizvy na těle,

Rudě svítí

Pryč jsou tvoji přátelé

Mučeni a biti

Mneš si pořád číslo na ruce

Vypaléné v Osvětimi

Po nápadu,táhneš prudce

Rys Tvůj nejediný

Když dohrajeme

Začneš přednášet teze

Já odmítám je,jak naivní jsou

Gestikuluješ a ptáš se kněze

Kde,prosím, vaši andělé jsou?

A když jsem Ti řekl ,že nesouhlasím

Začals  na mě hrozně křičet

Možná i vyhrožovat,jsi mi tehdy chtěl

Abys slyšel,cos chtěl slyšet

Udělals věci,co Ti nikdo nezapomněl

Ubývá ti fantazie

Na co si nemůžeš sáhnout,jak když není

Ale člověk v tobě žije

I když posmíváš se lidem při modlení

V koute zahnán,jsi jak zmije

A pliváš jed

Jsi ten typ,co se bije

Když chce něco hned

Neuvěříš

Dokud Ti andělé

Lehce a vesele

Nad hlavou neproletí

Pak dáš si čaj o pěti

Čaj v pět

Starý Člověk minulého století

Posledních sto let