Kudlanka z Černýho údolí

"Co hledáš?"

"Černé údolí."

"Ss, to zabolí.

Tak proč bodáš?

Nikdo je neviděl

A jestli,tak ti to nepoví

Těžko by ti kdo záviděl

Že tě smrt v lesích uloví

Nehledej, tu usedlost

Neb smrt tam číhá

Vedle ní spí posedlost

Budí se,když se stmívá

Ztratíš se v lese,

Sám,rozhlížeje se dokola

Odkud přijde nebezpečí?

Jak vypadá a co ti udělá?

Nakonec je vidíš všude

Utíkáš,uháníš,bereš roha,

Nechci vidět co z tebe zbude

Až tě najde,dostane a roztrhá

Až potkáš ho s pěnou u rtů

Jak moc si mu chtěl zmizet

A teď po infarktovym spurtu

Zjistíš že chceš tu stvůru zdržet

Aby setrvala dýl.."

"Ale dědo, to sou kecy.Moc ste pil a poslouchal blázny."

Děděk rozhrábne klackem uhlíky v ohništi.

"Hele mladej, jestli to chceš zkusit.Tak přitom mysli na to jaký jsou kudlanky."

"Cože."

"Mysli na kudlanky,ucho.Jasný?"

Mladík se shovívavě  usměje. Dědek bláznivá, je pěkně sťatý.

"Jasný,dědo."

Ráno.

Mladík odchází a vidí dědu.

"brý jitro kam jdete?"

Dědek se na něj obrátí a dlouze si ho prohlíží.

"Jdu se vychcat."

"Aha,Tak co tak čumíte?!"

"Vidím Tě naposled."

"Kecy."

Dědek pokrčil rameny a obrátil se na cestu k "onomu" místu za  tábořištěm.

Mladík najednou ucítil potřebu.

Došel ke kompostu a vidí dědu jak sedí na bobku a čůrá.

"Kam jste ho dal?" chce se mu říct.

Nakonec začne -beze slova- močiti taky.

A pak odchází.

Dědek se za ním dívá,dlouze a teskně.

Na to kolik mu je umře moc brzy

Pomyslí si stařec,stíraje si slzy

Hledal jsem to údolí, ten dům

Našel jsem velký nic

Chtěl bych svěřit oči zádům

Utíkám, píchá to u plic

Kopec ve stoupání přímo  graduje

Někoho slyším,někdo mě sleduje

Už nemůžu dál,křeč v lýtku, stírám si sliny od pusy

I kdybych život dal, utéct se naposledy pokusím

...

Utekl jsem

Když najednou vidím holku

Holku?to bych lhal?

Krásku?pořád málo?

Tisíckrát bych s ní spal

A pořád nenáviděl ráno

Červený šaty, rozparek kdovíkam,

Jsem tu na všechnu tu krásu sám

Šťastnej chlap

Mluvíme spolu, bydlí tady kousek

Přisedla si, a já začinám s flirtem

Hlava na rameni,vytahuje brousek

A nůž,co vypadá jak Vikinga s kiltem

Sedá si mi na klín, brousím

Líbá mě, rozum mě opouští

Miluje mne a já jí,

Vášně rychle ukojí.

...

Skončili jsme,ona sklání hlavu

K mým slabinám

Řvu, jak kořist vlkodavů

Hloupost proklínám

Schazuju ji a kutálím se pryč,

V bolesti žene mě pud

Zkrvavený nůž, dávno není kýč

Když okusuje můj úd

Ječím, do očí padá mi tuž

Plazím se co nejdál

Náhle,ale do zad boří se nůž

Poslední výkřik do noci,

k mršině uháněji vlci.

"Pamatuj,nezapomeň mladej, na kudlanky,

vyhneš se rozporcování z rukou nymfomanky."

"Jasně ,dědo."