Sekec mazec

Sekec mazec.

OdeMne

Začalo to velmi krásně,

za slunečného dne, kdy bylo jasně,

parta lidí byla nahnána na velkou plochu,

a vlastně jich nebylo jenom trochu.

Byla to skupinka asi tisíce lidí,

všichni do jednoho byli nevinní,

mozek si musel úplně vypnout,

a na palebnou pozici radostně zakleknout.

Ty pohledy masové popravy,

pocity šelmy týden bez potravy,

prst se třepe na kohoutku zbraně,

jen prosté pocity sereme na ně.

První výstřel byl slabý a tichý,

ale následuje ho velké krupobití,

kulka naráží do kulky,

a na zemi se objeví první potůčky.

Krev stříká všude a na všechny tváře,

každý kdo mačká spoušť se cítí šťastně,

občas je vidět puknutí hlavy,

mozek se s krví mísí do mazlavé šťávy.

Občas je slyšet praskání kostí,

kulky drtí napnuté šlachy,

to už ale střelba pomalu utichá,

pomalu dopadá poslední kulka.

Z ticha se ozívá sténání žijících mrtvol,

kulka do hlavy zaručí zplněný úkol,

a ti kdos vykonají poslední soud,

boty od krve nemohou zout.

Všichni za to do pekla potáhnem,

už jsme smířeni s naším osudem,

jen malá část mozku připouští vinu,

ale to se zažene douškem dobrého ginu.

Budu pak ožralej jako kanec,

doufám že to pro mě nebude konec,

až se probudím vše se mi pak vrátí,

a ciankála na jazyku vše na minimum zkrátí.