Mrazová holčička

Mrazová děvčátka to mají hrozně těžké; taky se s nima už asi nesetkáte, protože jich je vlastně hrozně málo. Jsou to drobné dívenky, které mají krátké rozcuchané vlasy a modré oči. Asi by Vám připadaly strašně bledé, ale je to jenom proto, že se chudinky nemají kde ohřát.

V ruce vždycky žmoulají sněženku a snaží se usmívat, i když jim do smíchu nikdy není. Mají taky kolem rtů brázdy vějířků, ale snaží se je co nejvíce zakrývat.

Dneska mi jedna zaťukala na okýnko. Ono to bylo vlastně včera, protože jsem mezitím spala, ale taky dneska, protože už po půlnoci. Mrazová dívenka se ale neusmívala, chudinka plakala.

„Copak je s tebou,“ ptám se já.

Dívenka mlčí a pláče; pravou ruku má celou fialovou, tak jí přinesu horký čaj s medem a taky kousek ledu, ať si vybere, ale dívenka si nevezme ani jedno, spíš se mi natlačí okýnkem dovnitř a vleze do postele a já mám hrozný strach, aby nevzbudila malou sestru, ale dívenka na to nehledí a klidně si mi hoví v posteli a už přestává plakat, tak já ztichnu a pohladím ji po tváři a sednu si k ní.

Vím, že mrazová děvčátka chodí samotná světem a někdo jim řekl, že mají lidem nosit radost, tak ony tomu uvěřily a snaží se o to. Ale pod tím falešným úsměvem, který nosí a trpí každý den, je strašný smutek a hrozný chlad, protože děvčátka neumí nic dávat, tak alespoň lidem berou některé jejich starosti a smutky, aby měli větší radost. Ale to skoro nikdo neví, tak když je někdo vidí, hází po nich kamení nebo kusy rampouchů, které je prý mají zabít, nebo taky citrony a balonky naplněné červeným vínem, aby jim víc připomněl krev. Protože se vždycky objeví, když je někdo nešťastný a když se něco stane, tak si každý myslí, že nosí neštěstí, a nenechají si to vysvětlit.

A mrazové děvčátko mi dá svoji sněženku a hrozně šťastně se usmívá, tak nevím, jestli se něco nestalo, protože si dokonce bere horký čaj s medem a celý ho vypije a pak ten kousek ledu, co se rozpustil a celý mi rozmáčel úkol z matematiky (první, který sem po pěti letech udělala), a přilepila mi ho na čelo.

Potom mi bylo hrozně špatně, takže jsem letěla (fííííí) na záchod a všechno dobré či špatné lezlo pusou pryč a pryč a pryč a pryč……………