Svátek mého slunovratu

Svátek mého slunovratu.

Dejme tomu, že dnes,

Ano, právě v tuto chvíli jedinou,

Oslavím svátek slunovratu.

Prostě takový malý, soukromý ples,

Jenom samí dobří hosté –

A to hlavně Samota a Smutek,

Vždyť jsou mi rodinou,

No a k nim, jak je to prosté,

Zášť a Nenávist přiřadím.

Hosté jsou zde pořád, stále,

A já s nimi znám se vlastně dobře,

Slavili jme spolu již nejednou,

Zatím nikdy nedali mi vale,

Vždy spolu počkali jme na obratník –

A až tu byl najednou,

Tak pozvedli jme spolu číše,

Nikdo nikdy nechoval se jako rozvratník,

Pilo se vždy do dna,

A dál chovali jme se zcela tiše,

Neboť tak se slavit má.

Svátek dále pokračuje,

Dlouho, vlastně ještě nikdy neskončil,

Vzájemně se objímáme,

Samota se Smutkem si vykračuje,

A domlouvají další z řady plesů,

Zášť a Nenávist jako jeden vyskočil,

Aby si také své přidaly, mí přátelé –

Chystají mi další svátek svých děsů.