Příliv slunce

Červená srdéčka vesele obtěžkávají chmurné podzimní jabloně, šťavnaté dužiny s jadérky životů, kořeny Koránu, listy ve Starém zákoně, zaplají ohně pastýřů oveček v ohradách u plotů. V lesích orosené jehličí skrývá nebojácnou zvěř, zrcadlící svůj strach ve studních, kde voda a lesní roh zpívá, svolává poslední soud v beránčím rouše vrah. Tupá ozvěna v poslušném kánonu zní, ve městech hlavami slévají ocelové modly, míza oběti vyhřezlá na střence korozní. Židovský král zvolá: "Nová svoboda vás nemine pohané podlý." Lovčíci královské družiny na krajích stříbrné noci hranice staví. Bludičky a zbloudilci od smůly hvozdů tmavých, klopýtající po římse skalní úžiny, nad vámi i městy i krajinami, souhvězdí světýlek bdí. Ach Luno, ochránče tuláků, zaplav oceánem paprsků zem, cesty našich srdcí jsou nevyzpytatelné.

---