Dalších 10 sekund věčnosti

Prázdná noční ulice skýtala určitý druh soukromí. Bylo po dešti a od mokré dlažby v historickém centru města se odrážela záře pouličního světlení. Krátký odpočinek muže v dlouhém černém kabátě, postávajícího u jedné z lamp přerušil klapot kopyt a cizí rachot. Věděl, že přijde změna, ale zatím netušil jaká bude. Jen doufal. Ohlédl se v okamžiku, kdy kolem něj projel historický kočár tažený dvojspřežím. Na kozlíku seděl zhroucený muž v zakrváceném středověkém oblečení a z hrudi mu trčely dva šípy. Muž v kabátě se podíval na svítící displej hodinek. Bylo deset minut po půlnoci.

Okno časoprostoru se otevíralo vždy na sekundu přesně.

     V dalším okamžiku zmizela řada historických domů, jejichž podloubí vytvářelo onu kouzelnou atmosféru, která do této části města lákala turisty z okolních zemí. Mrknutím oka je nahradila jiná řada domů. Byly do jednoho postaveny ze dřeva a kamení, všechny zchátralé, pokřivené a o několik set let starší. Do vývěsního štítu jednoho z nich se zabodl šíp, podobný těm, které trčely z hrudi mrtvého vozky a se skřípotem ho rozhoupal. Světla lamp zmizela a vystřídal je pochmmurný svit měsíce, odhalující scenérii zkázy. Některé z domů na vzdálenější straně ulice hořely a s křikem z nich vybíhali lidé v hrubých látkových oděvech.

Prvních 10 sekund;

Za zády mu něco zasvištělo. Vrhl se po hlavě k zemi a během jednoho úderu srdce dokončil úhybný skok dopředu. Když se zvedal, pět kroků od něj spatřil středně vyskokého muže mohutnější postavy oděného v kroužkové vestě, z části zakryté purpurovým látkovým přehozem s vyobrazením bílého jestřába. Nohy i ruce mu zakrývaly plechové chrániče, přílba na hlavě chránila  čelo a nosní kůstku. Úzké štěrbiny očí měl rozšířeny údivem, vzpamatoval se ale překvapivě rychle. Pravá ruka svírající meč se už napřahovala k dalšímu smrtícímu seku.

Jeho tělo reagovalo takřka instinktivně. Napřáhl proti útočníkovi ruku s otevřenou dlaní, v níž zazářil jasně rudý kruhový ornament. Meč se elegantně zabořil ostřím do země a ve stejný okamžik útočník se zaduněním dopadl na zem. Na místě, kde býval vyobrazen jestřáb, měl díru v hrudníku.

Dalších 10 sekund;

Útočníkova přílba se dokutálela k nohám několika vojáků, kteří si nebyli zcela jisti tím, co právě viděli. Ale na přemýšlení nebyl čas. Pět mužů, oděných stejně jako jejich mrtvý druh, pozvedlo meče a s bojovým pokřikem se vrhli do útoku. Šestý pobídl svého koně a zároveň napřáhl k hodu kopí.

Dalších 10 sekund;

Mozek pracoval na nejvyšší otáčky a vyhodnocoval množství a kvalitu nepřátel. Nyní šlo o přežití. Na nic jiného nebyl čas.

Muž opět pozvedl ruku s otevřenou dlaní a tiše pro sebe zaklel. Tlaková vlna odhodila pět urostlých těl jako stébla mladého rákosu. Útočník na koni sice ještě stačil hodit kopí, ale to se po střetu s neviditelnou silovou vlnou roztříštilo na třísky. Na zem dopadla šestice mrtvých těl a kůň s roztříštěnou lebkou se bezvládně sesunul na podlomených nohou. V chatrném domku, před kterým muži stáli, to hrozivě zapraštělo.

Dalších 10 sekund;

Všude se ozýval jekot dětí a křik a pláč žen. Dusot bosých nohou běžících o život duněl v každičké části jeho těla. Plameny na domech olizovaly svůj díl věčnosti a měsíc na obloze se pomalu ztrácel v dýmu jejich zkázy.

Děsivý úryvek noční můry zapadl na své místo v paměti.

     Unaveně a zhluboka se nadechl, a poté pohlédl na svítící display hodinek. Do otevření dalšího okna časoprostoru zbývalo dalších 10 sekund…

Muži v dlouhém černém kabátě blesklo hlavou;

Kéž se někdy dostane zpět do roku 4847.

Kéž se někdy dostane zpět do prvního Májového dne.

Kéž se někdy dostane k tlačítku, kterým spustil svůj experiment.

Kéž se někdy stane zázrak…