Návrat Teroru - část 4.

KAPITOLA 2
Caanos

„Zatraceně Keglane ! Říkal jsem ti že máš tomu rebelovi vzít tu dýku. A ne ho oddělat. Chlapče musíš se ovládat. Jsme sice vrahouni, ale to neznamená, že každého koho potkáme musíme zamordovat.“ „A to jsem se měl nechat zastřelit, když na mě ten chlápek vytáhnul kapesní kuši?“ Mohl jsi ho jen omráčit.“ „Mohl. Ale táta mi vždycky říkal: Když už potřebuješ někoho vobrat, tak ho taky oddělej. Protože když ne, tak si tě vždycky najde a vyřídí si to s tebou. A já mu věřím. Tuhle za mnou přišla nějaká stařena a povídala jak nějakej lotr okrad jejího synovce. No a ten si ho našel a do pěti minut bylo po něm. Prej mu přehodil přes hlavu nádhernej náhrdelník. Asi třiceti kilovej balvan. No a potom ten kámen hodil do nějaký břečky. Asi nějaká velká močůvka. No a tak nechci, aby se to stalo i mě.“ „Zatraceně. Nějaká bába si vymyslela pohádku k strašení dětí a…“ Nestačil dopovědět a z oknem proskočil muž v černém. Udělal kotoul a výskokem se postavil na nohy. Rychle vytasil velkou dýku skoro krátký meč a vrhl se na Keglana. Ten reflexivně chytil útočníkovi ruku s dýkou, podkopl mu nohy a rukou s ním mrštil na zem. Zničehonic mu zpod rukávu vyrazilo několik ostrých břitů, delších než jeho prsty. Ty se zaryly do útočníkova masa, jako kdyby to bylo rozteklé máslo. Útočník zaúpěl a rychle se vytrhl ze spáru a tím si roztrhl záda. Otočil se a civěl do stropu. Jeho dech se zpomalil, až se zastavil. Byl mrtev. „Povídačky starý babičky co?“ Řekl Keglan. Druhý muž na něj chvíli civěl a pak se upřeně podíval do očí mrtvoly a obě je přimhouřil. „Asi máš pravdu kamaráde.“ Pravil ten muž – Frag Anataj se jmenoval. „Nevím kam tohle město spěje. A vůbec celá tahle zatracená země. Dearl´dor. Pcha! Starý lidi vytáhli ven stejně starý spory a nový nechávaj bejt. Ve městě se rozmáhá loupení, vraždění a vyřizování účtů. Například tenhle mladík. Vsadil bych se že to je bratr toho cos ho zabil. Asi se odstěhuju někam do Soudthrendu. Možná Angrolam nebo spíš něco odlehlejšího. Jako Frozim Dybas nebo tak něco.“ Keglan se na něj vážně podíval a rozesmál se. „Ty? Ty do Soudthrendu. Tak to je vtip dnešního dne. Nemyslím že bys chtěl žít mezi barbary. A pak. Máme tu spoustu práce. Každou chvíli něco.“ „Jo nevím proč to vlastně děláme. Jsme jen vrahouni a ne ochránci lidu. Hele já zítra odcházím a nikdo mi v tom nezabrání. Ale ty se můžeš někdy v Angrolamu stavit a dáme dobré barbarské víno.“ Keglan na něj chvíli znovu zíral a potom mávl rukou. Chtěl odejít, ale zarazil se. Otočil se a vrhl se příteli do náruče. „Měj se tam dobře Fragu. Ačkoliv nevím co teď budu dělat já. Ostatní to omrzelo a naše rodina jde do háje.“ Frag se na Keglana podíval a přemýšlel. „Odjeď se mnou. Dobrej bojovník jako ty se neztratí. A v Soudthrendu teprv ne. Mohli bysme pomáhat urovnat ty nepokoje mezi barbarama a lidma.“ „Víš Fragu. Obávám se že to už je vyřešeno. Nějací mágové s Hlavního města se o to už postarali. Já… s tebou nepojedu. Nezlob se, ale ledovce a blizardy, to není nic pro mě. Spíš si najdu nějakou práci nebo tak něco.“ Frag mírně pokýval hlavou a upřel svůj pohled opět na Keglana. „Tak tedy… kdybychom se už neviděli… Sbohem. A ať ti milostivý Danut pomáhá na všech tvých cestách.“ „Tebe taky příteli.“ Frag se otočil a vyšel ven do rozesluněných ulic města Caanos

---