Poezie života

Jsou dni, kdy táhnou oblaka

a potůčky kdy šumí,

v ty dni já sedím v hospodě,

před sebou mám tři rumy.

Po prvním vztáhnu ruku svou,

mok zmizí v hrdle hbitě.

A z rybníků zní pleskání,

jak rybář tahá sítě.

A druhá sklenka kořalky

hned prvou následuje,

když v oblacích i na hladině

srpek měsíce pluje.

A když i třetí skleničku

vyzunknu jedním rázem,

tu záchvat mě zachvátí

a v mžiku padám na zem.

Jsou dni, kdy táhnou oblaka

a den je z plískanic,

tak dám si ještě panáka,

a dále – dál už nic.