temnota

Zdá se někdy zlý sen. Trvá. Víte, že sníte, přesto se nemůžete probudit...nebo nechcete...

Vycházíš z domu na zahradu. Na kameni sedí smrt. Není to na ní vidět, že je to smrt, přesto to víš. S posvátnou úctou a strachem kolem ní obcházíš. Slyšel jsi, že prý je krutá, bezedná a navíc nikdy nevíš kdy přijde. Je to ale pravda? Nevypadá krutě. Spíš moudře. Jako někdo, kdo toho hodně prožil. Nebo naopak, jako někdo, kdo se stavu lidského žití vyhnul. Proto chápe jeho nicotnost. Zvědavost postupně vítězí nad strachem. Postupně získáváš odvahu více se k ní přiblížit. Je chladná. Je neživá. Je tak vzdálená a přitom tak blízká. Ona Tě má ve své moci a Ty jí taky. Ona Tě může kdykoli oslovit a nepomohou už prosby. I Ty jí můžeš zavolat, chceš-li. Ochotně vyhoví tvé prosbě... Rozhlédl jsi se kolem sebe v té podivné zahradě, do které jsi se dostal. Nechápeš k čemu jsou jednotlivé věci, které zde vidíš. Na zahradě je psí budka, ale není v ní pes. Je tam i řada klecí, ale není v nich žádné zvíře. Je tam lidský dům, ale není v něm člověk. Jsi tam i Ty, ale není v Tobě život..

---