Namířený

Chtěl jsem být pořád na cestě,

semínka slunečnice louskat

na kraji lesa,

ani se nemýt,

tiše odkapávat do sešitů,

co nosím v batohu,

ale bojím se je vytáhnout.

Taky jsem chtěl najít jeskyni,

pomalovat její zdi svým životem

(stačila by malá),

zapálit oheň

a tváří v tvář osamělosti

si prohledávat kapsy,

jestli tam nezbyla cigareta

nebo jablko

z poledního sadu.

A chtěl jsem tehdy na náměstí,

když se vpilo do oblohy,

ztratit všechny cesty,

položit ucho na město

a sát, až by všechny domy

promlouvaly mýma očima.

Vlastně jsem toho chtěl jen málo,

ale i to stačilo,

abych neměl pocit

prázdnoty.