Co se stalo

Co se stalo

Bezpečnost se schoulila pod povlak lži té pohroužené,

nic se opět projevilo jako atribut dnešních pocitů,

co cítím, co cítím, upadám, naděje smyty deštěm v nemocné,

řeč prospěla dalším neprožitm, těm rakvím umrlců.

Zabít a skončit dnešní den, skončit dnešní stín,

dnešní opilost rozhoduje o kolotoči života,

ten dotek , dotek tlap medvědů a temný klín,

její vnitřek rozdrásán, její zela světem nahota.

Dveře otevřeny dáváním, tím smyslem prostředků,

upadla tělně, upadla všade, neprosí ledoborce,

zpívla na pokraji srázů citů prokletých, těch co tvořily skládku,

večery bloudily, dlažební kostky, podobné ruku v ruce.

Co se stalo s kříži prolamujícími konvence,

nevím, nevím, nic, co jsem?Nicota, jen oharek dohořelý,

Vánoce, svátky klidu, rodiny, stříbřité kolekce,

stromečky, kapři, ten svíček tep, ten podvečer dokonalý.

Zdálo se na úsvitu všech prožití něco,

cosi jako sounáležitost s předešlým, pochopení v noci,

cosi hledalo, i přes zničenost, ale kleslo,

fracek zůstane frackem, jsou jen dospívající klacci.