----=============<:>-

            Kamenný had se zvolna proplétá hustým odpoledním světlem. Štíhlé tělo místy mizí mezi bujnými chomáči fialového vřesu. Kráčíme po páteři toho hada. Pod nohami praská napůl vysvlečená kůže a rachotí kamenné obratle. Rozevřené čelisti hlubokého údolí porostlé klikatými ornamenty zakrslých borovic bíle prosvítají vápencovými řezáky. Jako bychom procházeli ústy gigantického ještěra z dob šerého dávnověku. Průrvami v jeho chrupu se ve střemhlavém pádu řítí tyrkysové provazce vody a zvolna se mísí se zlatavou klovatinou odpoledního slunce. Pěnivé chvosty vodopádů omývají kamenná úpatí hory. Tříštící se kapky stovkami barev prolétají vzduchem. Mlžné dráhy nadzvukových letů zcuchané větrem zvolna mizí v chladné modři oblohy. Řeka spoutaná hlubokými vápencovými žleby klikatě protíná údolí. Organická hmota náhlé oblačnosti se závratnou rychlostí kaleidoskopicky přeskupuje. Občasnými průrvami v její mnohavrstevné zbytnělosti zvědavě nakukují andělé.

            Kráčíme po páteři kamenného hada jehož trup se teď v nesčetných obloucích dřevěných můstků vzpíná nad zpěněnou říčkou. Pomalu postupujeme dál, do lůna hory, k pramenům. Strmé svahy skalnatých čelistí se zvolna zaoblují až do stařecké bezzubosti. Jejich prázdná dásna jsou pokrytá kobercem vřesu. štíhlé hadí tělo se ztrácí v rozmokřené rašelině mírně zvlněné náhorní plošiny. Bílé kameny, s nimiž dovádějící obři za dlouhých letních večerů hrají v kostky, tiše spí spánkem nočních flamendrů, hluboko zabořené v syté zeleni nesčetných kopečků.

            Hustá mlha, stoupající ze začouzených skřetích kotlů, náhle a bez varování halí štíhlé hadí tělo do dálně východní barvy smutku. Krajina utopená ve špatně odstředěném mléce neskýtá již sebemenší možnost orientace. Křečovitě přichyceni na plazím hřbetu pomalu postupujeme do neznáma. Na šatech se sráží drobné kapičky vody. Vypadají jako listy masožravých květin. Proplouváme podivným bezčasím mlžného prostoru, už asi minutu, nebo taky den.

            Hustý mléčný příkrov se náhle trhá a my strnulí údivem stojíme na okraji propasti hluboké a smrtící jako oči dam jimž se kořil rozervanec Shelley. Hadí tělo prudce mizí v jejím ústí a ladnými oblouku obepíná strmé svahy. V drastické perspektivní zkratce stovek serpentin se ztenčuje v pouhou světlou nit. Hluboko na dně propasti temně modrá vodní hladina. Hluboké jezero sevřené v dlani strmých horských štítu. V záhybech skalních stěn stříbrné stuhy drobných vodopádů. Rozpáranými břichy oblaků pronikají kužely slunečního světla. Jejich zářící podstavy hladce kloužou po šedivém povrchu skal a vytvářejí na jezerní hladině skvrny limety. Pomalu sestupujeme nesčetnými zákruty ještěřího těla k modrému oválu vodní plochy hluboko pod námi. Otvory v hadích obratlích rachotí potůčky vody. Obloha se rychle vyjasňuje.

            Stojíme na dně obří dlaně, která se zvolna plní slunečním světlem. Po kotníky v jezeře sevřeném jejími štíhlými prsty. Poryvy studeného větru čeří hladinu, sotva slyšitelný šepot pod příkrovem vřesu. Štíhlé hadí tělo horského hada mizí v rozježděné polní cestě.