K svátku Lucii známé i neznámé

     j e    r á n o

noc se s dnem dělí o místo bratrsky
Slunce se probouzí do ranní temnoty
víská Tě ve vlasech měkkými paprsky
myšlenky protíná mi ostřím prázdnoty

     d u m á š    t i š e

snad Ti ten mamlas Atlas nenaložil tíhu světa
odlož část té kovadliny třeba na má ramena
roztančil bych Tvoje srdce melodií romaneta
a pouta chmur i snění rázem budou zlomena

     n e v š í m á š    s i

dívky do skel autobusu zakleté Tvým pohledem
tak moc často pomíjené, přesto věrné eskorty
i když bychom možná chtěli, dát jí život nesvedem
tak chci doufat, že Tvé jméno ožije snad mými rty

     L u c i e