Ve větru

Vítr fouká a listy už svou pravdu vědí.

Stejně tak fučí ostatní na tebe.

Každý tě svádí? Seberou mi tě?

Ale já tě chci jenom pro sebe.

Rozpaky a bezmocnost derou se na povrch.

A vítr fouká stále silněji.

Listy žloutnou a schnou.

Mé pouto už slábne.

Kde je má jistota,koho máš raději?

Komu mám věřit?Všechny ty řeči zrádné.

Vítr už strhal listy ze stromu.

a věrnost mizí čím dál rychleji.

Kdo všem těm větrům vládne?

Listy se vznáší, kde jsi?Ztratil jsem tě?

Ted jsem já vítr, vichřice, uragán.

Strhávám listy ze všech stromů.

A jako ostatní i já chci odvát,

několik listů až ke mě domů.

Slzy a pláč za sebou nechávám,

Ty jsi s tím začala,nevzpomínáš si?

Kam ses mi ztratila?.

Zase tě potkávám.

Lísáš se ,svádíš mě

ikdyž je ti jasné jako málokomu

že zvadlé listy

se nikdy nevrátí do koruny stromu.