Divoké husy

Jednoho krásného zimního dne, bylo asi sedm pod nulou, jsem se vracel z práce domů. Všude byla tma, nikde ani živáčka, nějakým omylem jsem z metra vystoupil na Florenci a nejel až na Palmovku. Nu což, pojedu tramvají.

Čekaje na zastávce a přemýšleje o nesmrtelnosti chrousta jsem je zaslechl, byli daleko, ale ten zvuk poznám.

Díval jsem se na nebe, už bych je mněl vidět kejhání bylo silné a já se rozhlížel po neby, kde se za jakým mrakem vynoří první husa.

Když se zvuk začel opět stáčet k hiltonu otočil jsem i já nejen oči, ale i uši.

To co se stalo pak, mne vyvedlo z míry - já milovník divokých ptáků (né sice že bych je znal, ale líbí se mi jejich volnost) jsem si spletl vrzání otáčejícího se jeřábu s hejnem divokých hus.

Ještě chvíli jsem se urážel do modrých nepotopitelných gizmo, pak však přijela má vymrzlá a vysněná tramvaj číslo osm a já jel až k domovu.

Z toho plyne děti ponaučení, i když si myslíte že znáte vše, jedna nepatrná změna Vás dokáže totálně oklamat.