Myš a kamínek

Slyšel jsem ránu,
Co to však bylo,

To jsem nevěděl.
Bylo to k ránu,
Sotva se rozednilo,
A já na posteli seděl.

Zůstal jsme sedět,
Skoro se nehýbal,

Jak jsme se bál.
Jak jsem měl vědět,
Že kdybych se podíval,
Tak bych se smál.

Koukl jsme se za hodinu,
Až když jsem se uklidnil,

Pak to bylo v pořádku.
Co to bylo za blbinu,
Dosti jsem se podivil,
Myš měla kámen v pařátku.

Svírala ho v pěstičce,
Zuby měla vyceněné,
Já na ní tak hleděl.
Nohu měla v pastičce,
Oči měla vykulené,
Náhle kámen letěl.

Hodila ho směrem ke mně,
Stálo ji to dosti sil,
Netrefila se.
Její oči byly temné,
Možná že to byl omyl,
Já na postel zpátky sed.

Stále jsem však mysel na to,
Jak tam chudák samotná,
V pastičce leží chycená.

Možná že celkem vzato,
Za to můžu já,
Vždyť pastičku jsem položil.