tak to chodí

Chvíle,co píší se básně

a vznikají obrazy

svět náhle nevypadá jasně

po zádech člověka trochu mrazí

už to bylo nebo bude

trápení,soužení,slzí pláč

jen hrej si,hrej si osude.

Však ptám se - proč a nač...

Černý den i černá noc

ve tmě je člověk sám a sám

jen sám nad sebou má moc

už dávno je konec dětským hrám

čas překročil svou hranici

přešli jsme přes řeku most

tvá slza na líci

značí její jméno - dospělost.

Na podzim se mraky netrhají

obloha je stále stejně šedá

v rádiu moji píseň hrají

a člověk stále lásku hledá

lásku bez příkoří a pláče

svůj protějšek,své doplnění

teď nad hlavou co vylétlo ptáče

pípá,že jméno naděje rozloučení.

Když odpustíme,umřou docela

nesmíme je nechat zaniknout

to se přece v životě nedělá

mít rád a potom uniknout.

Utéct před láskou? Proč?

mám strach co pak bude s náma.

Jen se světe toč a toč

stále budu jeho  první dáma

co přijde,když zavolá

co pomůže,když vzpomínka zabolí.

Jen oheň u vody smutně plápolá

přitom stačilo říct cokoli...

Dulce est disipere in loco..

miluješ,miluj, budeš milován

jenže nitka lásky ta je vratká

a na duši vzniká nový šrám

Ted ptám se co bude dál

kudy vede řeka života mého

jak v pohádce bláznivý král

žehrá o osud království svého.

situace se opakuje,

zas si osud s námi hraje

zase se budem ptát,co bude dál..

vždyť život je maškarní bál...

Kdo vedle koho vlastně stál...?