Mohla bych proletět slzou, odrazit se od tmy a rozesmát hvězdy…

mohla bych? jít ulicí a šeptat samotu…rozsvítit lampu a chytat déšť…

myslíš, že bych mohla? natáhl bys ruku a dlouze by ses díval…

podívej! všechen déšť máš v dlani! všechen smutek v očích…

na chodníku spoustu ušlapaných úsměvů…jeden ti zvednu, abys nebyl smutný…utrhnu hvězdu z nebe a nebudeš už sám!

Pod podrážkou dusil bys slzu…díval se nekonečně dlouho a hluboko ve mně se strachem hladil moji duši…

tak něžně by ses díval…a já…dívala bych se na tebe jako do zrcadla úzkosti…

vrátit stíny stromům, šero tónům, volnost ptákům…mohla bych?

nechat něžnost kytkám a lásku větru…zbavit oči stesku…

Stál bys a mlčky se do mě vpíjel, hledal sílu a nacházel strach…otevřel bys dlaň a našel naději…

za každým krokem sen…

tvoje dlaň dotkla by se mé, tvoje oči šeptaly by lásku…tvoje rty hladily by déšť…

…jen prázdná ulice…