heroin

pod setmělou lampou sedí duše bez srdce s prázdnotou očí. hučení větru slyší tak hluše, bič hromu zapráskal nebeský kočí. velmi blízko Masarykova nádraží tramvajový vůz T6 ukončil život kluka, který už vlastně dávno nežil....

V oku slza zoufalství jak naděje co není prosba tiše doznívá, není proč se smát. láska, něha, soucit, slova v zapomění není cit co měl bys ani komu dát. Ohnivé kruhy po obloze běží křída černá vypsaná kosti praskaj, šlachy pálí pod zátěží hra je dávno dohraná. Pod harmonikou tyristorů, jež pohřební blues zahrají zášť se vkrádá do hovorů lidí co bolest neznají..

---