Písmák

Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Máme každý svoje nebe

31. 12. 2004
8
1
3658
Autor
MAJKL65

                          Jako děti jsme si hrávali na hřbitově, hroby místo prolézaček, zeď po, které se dalo krásně běžet dokola.Hráli jsme si tam ne z nějaké morbidnosti, tu ostatně ani děti neznají, nejsou přitahovány smrtí, protože ji nechápou, ale prostě proto, že na něj bylo blízko a daly se tam krást olejové lampičky na svícení ve stanu, který jsme si stavěli každé léto před domem.Od té doby se nějak méně bojím smrti než ostatní, nevím proč, možná ve mně zůstal kus odvahy kluka ze zkoušky z ní, jít o půlnoci až doprostřed hřbitova, úplně sám až k velkému kříži a udělat na něj znamení.Ten zvláštní klid náhrobků leštěných měsícem do ebenové černi a ta vůně cypřišů, těžká jako parfém vybraný ženou bez vkusu si dodnes pamatuji, jakoby to bylo včera.Byl jsem sám mezi mrtvými a přesto jsem se nebál, jen anděl na velkém kříži vrhal stín černý jako tuž z mihotavého svitu hvězd a hvězdiček na moji ruku, když jsem dělal znamení odvahy bílou křídou na pískovec, podpis na smlouvě mezi mnou a strachem.Když jsem si jako kluk představoval význam slova smrt, nenapadlo mne nic jiného než světské atributy tohoto stavu, jako falešně hrající dechovka s kapelníkem majícím červený nos z pití, čerstvá hlína skrývající obsah, zvuky ocelového dlátka vytesávající jméno na seznamu dalšího trvalého obyvatele hrobky, někdy stačilo dotesat jenom datum s křížkem, jméno tam už bylo celou řadu let předtím.Jakoby to nebylo jedno, kdy to bude, důležité je vědět to, že ano.Vědět, znamená smířit se s životem i se smrtí, věřit znamená mít své nebe.Jestli projdeš životem a na konci si budeš připadat jako prázdný vypitý měch od vína, bez víry, nebo s vírou v nic, rozplyneš se v tmu a vlnění energií částic kdysi pevné hmoty, která stala se tím čím je, prachem.Cesta jak uvěřit ve své nebe, je soucit, nad dětmi jdoucími do plynu v Osvětimi, nad těhotnými ženami stojícími v řadě nad hromadným hrobem někde v Rusku, nad zajatci pitvanými zaživa Japonskými lékaři, nad miliony lidských bytostí ubíjených motykami Rudých Khmerů na vražedných polích, nad znásilněnými a poté zaživa rozpáranými nedospělými děvčaty - Srby,Chorvaty,Muslimy, nad stíny vypálenými do zdiva Hirošimy, nad tebou, nade mnou.Nejsme spojeni v životě, stavíme si do cesty koncentrační tábory, vražedné ideologie, korálové útesy v barvách pleti, pohrdáme životy s plastickou trhavinou na těle, necháme si lhát arogantními pitomci v oblecích, sami samolibí nad třetím světem umírajícím hlady u rohu hojnosti.Není první, druhý ani třetí svět, jako není jeden, druhý nebo třetí život, je jen jeden, neopakovatelný, jedinečný, dávající nám v každém okamžiku odpověď na naše otázky, není copak odpovědí láska, východ slunce každé ráno, jeho červánky, první hvězda na světlém nebi, úsměv dívky, narození dítěte, horská jezera modré tak, že obloha se v nich nemůže odrážet, vesmír nekonečný jako víra ? Ať chceme nebo ne, budeme spojeni ve smrti, jednoho dne kdy přijde náš čas a vyvrátí se z pantů ta prolhaná stavba, kterou jsme si celý život stavěli a otevře se, mír…
Přečíst později Dílo do oblíbených Autor do oblíbených Další dílo autora Nechci Avíza
Seznam tipů Seznam oblíbených

1 názor

Štírka
16. 10. 2022
Dát tip

Je dobré nebát se napsat co si myslíš... bez ohledu na to, co si budou myslet ti, co čtou... a doba o 18 let později - ta současná- ta už se nezdá být přemýšlení - a úvahám vůbec - nakloněna... Ale možnost : vidět a žít opravdově - či v pravdě - tak jak ji cítíš- ta je stále stejná... Jinak: ráda jsem četla... pro ty myšlenky....

MADVLAD
31. 12. 2005
Dát tip
super-dílu není co vytknout-spíš nechápu tu kritiku s tim pohlavím-asi se mu nelíbí,že mu lezeš do rajonu s tím mírem-že by oslavovat mír moh jen on?Hele-ted sem si fšiml žes to napsal přesně před rokem!Zvláštní!
kočka_kočičí_čiči
02. 01. 2005
Dát tip
Ano. (to ano není ke kritikám, je k dílu a je to první slůvko, které mě napadlo). Čtené zní dobře. (Jsem asi puntičkářka - za čárkou a tečkou se píše mezera :o) ) Téma, obsah... Ano.
Feanor
01. 01. 2005
Dát tip
první část grand, druhá už se mi tolik nelíbí ale nakonec, je to velmi velmi dobrý kousek prózy ~
Markel
01. 01. 2005
Dát tip
Bolestná poznání a bezmoc, moc pěkně napsané - T
Miroslawek
31. 12. 2004
Dát tip
máme každý svoje pohlaví
blok
31. 12. 2004
Dát tip
nikdo není sám každý jsme kusem pevniny, kusem souše a když moře odmílá hroudu i tobě zvoní hrana (napsal John Don Passos) pro mne podnětná úvaha a výzva nestavět prolhané stavby......................blok_:-) t*
Sioban
31. 12. 2004
Dát tip
nejka mi dosli slova. tesko vyjadrit co se mi ted honi hlavou. vsechno je to prava, kterou my nechceme videt. *
Andulka
31. 12. 2004
Dát tip
Fiha...jeden se snazi nasbirat optimismus do kazdodenniho zivota.....a ty na nas ze smrti...:-)
Sdílení
Nahoru