modrá obloha a na ní pár mráčků

Modrá obloha na ní pár mráčků, tráva voňavá všude kolem mě. Sedím pod stromem a přemýšlím. O čem? To ani sama nevím.. Myšlenky mi probíhají hlavou. Útržky vzpomínek. Vzpomínek na to co bylo. Na ně. Na ten svět. Byl to jen sen? Nebo volání o pomoc?

Kolem mě je les. Velmi hustý les. Stromy jsou vysoké až do nebes, mnohdy ani nevidím navrchol ani nebe přes ně není vidět. O kousek dál jsou postavené stany. Stojí na malém paloučku u jezera. Slunce ještě nevyšlo. Byla tma. Vítr mě hladil po tváři a cuchal vlasy, světlo ohně mě táhlo stále blíž k táboru. Všichni spali, jenom já nemohla. Něco jsem zaslechla. Rychle jsem se otočila. Nikde nic. Chvíli stojím, ale už nic neslyším. Je mi zima, oheň dohořívá, měla bych přiložit, ale čím? Téměř všechno dřevo jsme už použili, ale ještě u mola něco zůstalo. Vzala jsem hořící větev a šla k molu.Na chvíli zastavit čas jsem chtěla. Dívala jsem se na klidnou hladinu jezera. Nebe se začalo měnit. Hořelo. Celé nebe jako by se ocitlo v plamenech a jezero bylo zrcadlem toho, co se stalo. Vychází slunce. Jeden z mnoha zázraků našeho světa. Tehdy to byl opravdu zázrak, ale tehdy sem netušila že tato země mě nakonec bude tak krutá. Když jsem se vrátila k ohni tak zhasl  a slunce už vysvitlo. Přátelé se začali pomalu budit. „ Dobré ráno.“ „ Dobré. Zdál se mi zvláštní sen.“ Všichni se jakoby najednou probudili a vystrčily hlavy ze stanů „ Jsme jedno ucho.“ „ Zdálo se mi, že jdeme pralesem. Temným místem, chodbičkami v podzemí, až se objeví obří vodopád a někdo zmizí. Hledáme a najednou se před námi objeví malý kluk, celý od bahna v ruce oštěp a na obličeji bílou barvu. Jeho ruka ukazuje doprava a tam je ta nejvyšší hora, kterou si dokážete představit a jediná cesta, která tam vede je dlouhý provazový žebřík. Stačí lehce škobrtnout a jsi mrtvý. Díval se na nás tak přesvědčivě, jakoby věděl, co hledáme. Věřila jsem mu a proto jsem ho následovala. Vylezli jsme až navrchol hory. Když jsem se rozhlédla viděla jsem velkou plošinu na které byl prales. Ten kluk mě vedl do hlubin lesa. Přede mnou se vynořila malá vesnice….

Dál už nevím, nevzpomínám si, ale něco se stalo probudila jsem se zpět v táboře, ale byla se, sama. Vše bylo roztrhané a poházené kolem. A jezero bylo plné krve.

Byl