Korálek

bez prologu...

Paní Bolest potkala paní Radost
řekla jí, že všeho příliš je...až dost
Obě došly k bráně,
kde název na ceduli stál
velkým písmem Srdce napsáno bylo
žár šel od brány této,
sníh kolem tál.
Srdce bilo si po svém..Ťuk..ťuk.. ťuk..
kolem orgány byly,
vše pracovalo, i amorfní pán Tuk.
Paní Bolest s Radostí tam vešly,
však stále vzkazy dostávaly,
že jinam musí..
dohodly se, vždy jedna bude v SRdci a druhá půjde..
Když zůstala Radost,
Srdce zrychlilo své tempo..
ke spokojenosti bilo si..
Však znenadání chuť povrchnosti mělo
a z Prázdnosti plᚍ vzalo si.
Tu ta paní Bolest vrátila se udýchána,
ned Srdce i Smysl nalezlo Opravdovost..
a křivka cesty Života byla dána.
..Když ale odešla na čas paní Radost,
Srdce tempo zpomalilo.
Přišli Beznaděj, Zoufalství a Netečnost
a nad smyslem visel tázavý muž Otazník.
Vše přešlo v bezhlasné Proč...a Nač..
Kde cesta je..?
Nevidím!
Co jsem vůbec zač?
Vítala se paní Radost a sedly si do toho Srdce
s Bolestí pak pospolu.
Korálek u Srdce měnící svůj tvar
náhle ležel uprostřed prostorného stolu.
Ten Korálek svítil a Radost s Bolestí staraly se
aby neuhasl svit..
vždyť kouzelně měl blanskytný třpyt.
Kéž Skutečnost sama dala jméno Korálku
ta Skutečnost daná též je..
Korálek jméno své má,
má jméno Naděje.

---