Dívka a Kat

Co je svět světem

Nejspíš dávno od Adama

Tiše, jak zloděj, plíží se láska mezi náma

Málokdy spravedlivě svojí přízeň rozdělí

A někdy spojí duše, co se snad ani setkat neměly….

To jednou žila dívka

Duší stále trochu dítě

A ta potkala muže, co chtěl ji

Nejdřív skrytě

Té dívce stačil pohled jediný

Hned vzplála láskou…

Na tomhle světě nikdo není bez viny

A tak ten muž se její lásce nebránil

I když sám sobě meze citů stanovil

Sám dobře věděl

Že ji nechce milovat

I když si její lásku  toužil zachovat

Tak věnoval jí pohledy

Polibky i svou  přízeň

Vytušil v jejím srdci po něm velkou žízeň

Ta dívka v jeho náruči

Poznala lásku těla

Bylo to divoké i krásné

Bylo to, co chtěla

Proč trápit se

Že někdy usínala v slzách

Když její milý spával u jiné

Vždyť byly chvíle

                        Kdy s ním trávila čas v hrách

Co byly všechno

Jen ne nevinné

Nikdo té dívce ovšem nepověděl

Že ten muž

Katem má být zván

Možná že jenom sám Bůh

Tohle věděl

A kat mezi lidem chodil nepoznán

Jak týdny plynou

Pro dívku nic se nemění

Odmítá jiné

U kata hledá souznění

V náruči jeho jen čas od času

Bláhově tiše modlí se o krásu

O krásu lásky

Co zná jen z příběhů

To jenom svého kata očima prosí o něhu

V katově srdci

Dávno jiné místo mají

A věrné oči dívky

Zbytečně poutají ho k ní

Kat dávno sní

O jiném zbožňování

Nemyslí na to

Jak moc ublíží

Dívku, co se dřív smála

Teď jen slzy zdobí

A  láska druhou ukázala tvář

Kdo kletbu Amorovu

Pohledem svým zlomí

V kterých  očích zas najde svou zář

Kat ale není šťastný

Stalo se

Co nečekal

Ta dívka v jeho srdci místo má

I když je s jinou

Jako by pořád vzpomínal

Na něhu

Kterou od dívky dostával

A tak k ní přichází

S očima prosebnýma

S dlaněmi prázdnými

Tak jak ji opouštěl

„Má lásko,

Prosím, buď znovu má milá

Jak moc Tě miluji

Já nevěděl.“

Na dívčích rtech úsměv

V srdci prudký žár

Slzy svál vítr

Jako holubičí peří

Dívka je okouzlena

Bůh se smiloval

Tak  znovu věří

Po sté snad

Že kat jen ji má vroucně rád

Bláhové dítě jen svou víru má

A neposlouchá rady zkušených…

„Nemysli na něj, on je vrah Tvé lásky“

Na věty rádců má jen smích

„Ne , nevěřím, na nás beru sázky“

Katova mysl

Zase nemá stání

                                  Zas potkal ženu

Kterou tiše chtěl

A jak se zbavit dívky

S její láskou

To netušil, to nevěděl

Snad možná pomohl by král

O služby kata přece vždycky stál…

Dívka je krásná ve svém štěstí

Po louce tančí s beránky

Na jejích tvářích

Kvetou rudě

Letní slunce i s červánky

A náhle před ní soudce stanul

„Teď budeš souzena, to kat si stěžoval

Prý Tvoje city v životě mu brání

Prý kvůli tobě, nikde nemá stání“

Dívka jen hlavu sklání

Náhle jí někdo víru vzal

A pro bláhovou lásku trestat ji má král…

Tichý je soudní dvůr

I když je plný lidí

Uprostřed kruhu stojí dívka

S pohledem k zemi sklopeným

A za slzy se tiše stydí

I králi myslí letí

Jak soudit lásku má

Vždyť nemůže dokázat chybu

Tak za co dívku

Potrestá

„Jsi obviněna, dítě

O tom víš.

Jak obhájit se nyní pokusíš?“

„Pokud mě, králi

Musíš soudit za city

Pak je mi líto Tvého majestátu

Jestli jde o lásku

Tak nejsem bez viny

Své srdce dřív než hlavu

Dala jsem ráda v sázku…“

Král dumá

Rozumí těm slovům

Nejspíš i on

Už někdy miloval

Jenže být králem

Znamená dostát slibům

A nepřiznat

Že by se radši slitoval

„Dala jsi v sázku srdce

Na to právo máš

Riskovat pro lásku

I tohle smíš

Teď ale pro Tvou odvahu

Svou hlavou

Zaplatíš.“

Teď dívka v temném žaláři

Čeká na úsvit poslední

Znovu se setká

S katem svým

Jen co se rozední

V paprscích slunce

K popravišti

Pomalu kráčí kat

Už k jiným ženám  cesta volná

Přesto se ale

Nedokáže smát

Už jen pár schodů

Dívka tiše čeká

Je zády obrácená

K tomu, co má se dít

Snad už se smířila

A stínů se neleká

Co horšího než smrt

Se vlastně může stát

Tak obrací se k muži v kápi…

„Neboj se, přistup blíž, mečem mi hlavu setni

Vždyť srdce moje chladem svým už dávno si rozťal ve dví.“

A v jejích očích slzy

Které předtím neviděl

A v jejím hlase bolest

Co jí nikdy neslyšel

Najednou chtěl být soudcem králem

A vrátit zpátky čas

V náručí ženu, kterou udělal z té dívky

Toužil svírat zas

Ale král čeká, nervózní je dav

„Tak se té děvky, kate, zbav,“

dí soudce, jak mu káže povinnost

Kat váhá, dívka k němu oči zvedá

Paprsky slunce smutně hladí dívčí nevinnost

Na tváři kapky rosy, ústě mrtvě bledá…

Meč blýskl vzduchem…

Po tvářích kata kanou slzy

Ubohý kate, pozdě tě to mrzí

Na dívčin hrob je pozdě nosit bílé lilie

Ta dívka ani její láska už v tomhle světě nežije

Takhle se tedy vypráví

Příběh

Co Kupid šípem psal

O tom, jak za bláhovou lásku

Král mladou dívku

Potrestal

I  pro nás je to pouze příběh

Co mezi lidmi uslyšíš

Nebo snad….

…můj králi, soudce, kate, mám čekat, že mě popravíš?