Povídka o zelených vidinách

Dějepis nebyl vždycky tvou Slívou. Až malá rozhodná "ztopoř" klapka rozhodla se změnit tuto fámu a navštívit je. Zelené vidiny. Zelené vidiny neboli zelené "vytáhnu pistoli" halucinace správně usoudily, že "ztopoř" Klapka je vítána a daly jít y nejlepší zelené prožitky plné listí. Sousedi zírali každé ráno a každý zítřek k její velké radosti jak se se "ztopoř" klapka válí po zemi a zmítá se v zelených vidinách. Jen jeden muž nesouhlasil s tímto soudem...a..

..a podal odvolání a vyhrál a proto byla Klapka odsouzena na 2 roky do vězení za přechovávání zelených "zastřelím vás" vidin ve větším než malém množství. Ale ani v base ji vidiny a neopouštěly a zůstaly a.

Tato klapka čekala ve vězení a v jedné vidině a aby to nebylo moc ontonukleární, zjevil se jí sám kulatý střapatý úchylák. Ten, co ho tenkrát potkala v parku v jedné ze svých (mírně nazelenalých) vidin.

„Zdar, zdar“, řekla úchylák (střapatý) a to byla jediná věc, kterou za dobu prázdnin ve vězení řekl. Klapka odvětila: „zdar, zdar, lovu zdar, míru zdar, drahý a ctěný ‚platíš mi pivo‘ střapatý úchyláku.“

A pak oba setrvali v dlouhém, ničím nerušeném mlčení a.

Jejich mlčení přerušil vpád v Pád a najednou se zřítili do zelené propasti plné ambrozijních pokrmů a lahodných lahvových moků.

Ve žlutých pivech spatřovali svou záchranu. Ochrana ovšem chyběla, protože odešla. Opovrhovali a oprvokovali a provokovali opice, opilce a ustájené kance. To vše byla jen součást jejich vidin, zelených jako zelená.

„Zelená s mlíkem. Ňami ňam.“, řekl úchylák, jenž nápadně připomínal toho milého chlapce, který má tolik rád ty vzrušující paličky. Klapka, hlavní hrdinka toho zuboženého komediálního tragidramatu zatím chroupala chutné piškoty a zpívala: „Hare Krišna.“

„Ano, to je ono!“ zvolal Krišna, který se dosud nemohl nabažit těchto oslavných spjevů oranžových lidí. „Ne,ne,ne“, řekl úchylák „ach, paličky“ Muškátek, „tato hudba mě zabíjí!“ a krišnování ustalo.

To byla škoda, ale jenom pro ty malé, až nenápadné vzrušující paličky, které teď stály v pozoru. Čekaly na rozkaz od svého pána. Muškátek byl lehce pohoršen před klapkou, však zamiloval si tuto chvíly a volal : „Přijďte víly“.

Víly přišly a udělaly tolik těles, že se Muškátek nestačil divit. Obzvlášť udělané těleso byl tlouček, který roztloukl Muškátka na jemný prášek. Ten byl následně vykouřen „ztopoř, vykuř“ Klapkou. „A co my?“ volaly paličky – ale nikdo jim neodpověděl, protože jejich kulatý, chlupatý a střapatý pán „hot dog“ Muškúchylák byl mrtev.

Plakali, plakali a plakali všichni okolo a ti co už nemohli tak plakali taky a nakonec usnuli ve sladkém (no, byl spíš trošku slaný od vyteklých tekutin z „Hollywoodu“) spánku. První se přiopila „rubber“ klapka a ze všeho neštěstí a flókáně se rozplacatila na osmoregulárním stropě. Ach.

„Ach, ach, ach“, úpěla Klapka. Jistě ze sebe vyhodím tuto zelenou „liquid“ tekutinu. A začala šlapat. )po trávě a taky chodník) Za což ji nikdo. A neměl rád. Ani plačící paličky, ani pálící placičky „čapátí“ made in India. Ano, identická napodobenina hranolků z McDonalda rules. A spolu s ní přichází i antistratosférnatá Madame „jsem plně pod parou“ Klapka.

Jedinej, kdo jí přes tu kyselinku věřil, byl její věrný rohnatý „co čumíš jako mrtvola“ ohař, jenž s ní sdílel.

Jedinou zálibu, kterou kupodivu nebyl en sjetý dumbolatý Haploň, ale srovnaná, jistě s rohama – Piškot (vlastně to byl hamburger, ale to by se nemělo hrotit)

A přesto, že všechno zabíhá do délek sedmých čísel, zůstaňme ještě u Piškota: měl mnoho společného se slečnou“opice“ Klapkou, která byla sličná kočka s kockou.  Oba (asi) milovali hru v kostky a další archetypální zábavy dnešní konformistické společnosti.

Piškotek i verbální „govno“ Klapka spolu stále a stále a sdíleli a.  Jejich koncem stal se „ptakožer“ homolusk, jenž rád obcházel ty menší slepené paličky. Chudinky, schovaly se pod opeřenou peřinu, bály se že Muškátek v podobě ducha a zničí jejich ZELENÉ VIDINY.