Hnízdo

Je Ti sotva dvacet let

a myslíš si, že znáš svět.

Právě stojíš na okraji hnízda

a roztáhnout se chystáš křídla.

Zdá se Ti to hodně vysoko

a protější strom tak daleko.

Chvíle váhání a pak ... skok,

to do prázdna Ti vyšel krok.

Střemhlav k zemi, stále blíž,

zatřepeš křídly a už letíš výš,

k obzoru tam do dáli,

hledat pravdu, lži a cokoli.

Jak je náš svět veliký

a kolik skrývá tajemství.

Tak sis myslel, že ho znáš

a kolik je věcí, na které se ptáš.

Potkal jsi v něm svoji lásku,

co z očí sundala Ti pásku.

Bereš si ji pod své křídlo

a zakládáš si vlastní hnízdo.

To Tvým dětem je dnes dvacet let

a jako Ty si myslí, že znají svět.

Právě stojí na okraji hnízda

a Ty jim bráníš ... aby roztáhli svá křídla.