den D

Tenkrát v Normandii den D tomu říkali, tisíce mladejch kluků bylo za den v prdeli, z každýho člunu aspoň pět, německej kulomet každou dávkou smet. Náš člun byl někde v předu, zbylo z nás torzo, než jsme dorazili k břehu. Kulky z hníza lítaly jak vosy, vidím to jak dneska, kluci pána boha o život prosí, nedořeknou otčenáš, už je bolest k zemi kosí. Moře,pláž, my a hnízda plná nácků a mrtvol víc, nez křiklavejch racků. Kdo ještě má vzduch v plicích, ten slyší jen vln šplouchání, řev kulometu a umírajících volání. Moře je jak chameleon, taky mění svojí kůži, dostává barvu, jak kytka rudejch růží. Jsem přece kapitán, musím zachránit náš oddíl, nebo budu nít na jejich smrti taky podíl. Ale kde je sniper, kde je sniper, neslyším ani vlastní slova, doufám, že jeho manželka není ještě vdova. " Zamiř tu německou svini, co do tvejch kamarádů střílí. " Těch pár vteřin bylo nekonečných, prstem dráždil spušť. CVAK Bezvládný tělo se kácí k zemi. Byl to první němec, co v den D pad, to je cena za svobodu, to je památka na ty, co svou krví barvily vodu.

---