Smutný král

Král je také člověk,

i král je jeden z nás.

Král se modlí k Bohu

a Bůh není král.

Leží ve své komnatě

a pláč mu nedá spát.

Stahují se mračna,

tma překryje všední den.

Kdo uvěří slunci,

co s bouřkou hraje mariáš?

Hebkými dotyky svých paprsků,

dnes hladí cizí tvář.

S první kapkou deště,

slaná slza padne na polštář.

Žár se změní v chlad

a kapky vody v jezero.

Králi radí blázen

a jako on si připadá.

Slunce se mu zachtělo,

to však valčík tančí s ozvěnou.

Kdo zažene mračna,

kdo ze spáru tmy a noci

všemu vrátí tvář?

Kdo ukáže slunci cestu,

kdo naučí krále,

jak se znovu začít smát?